Muž, který zrušil korzety: Paul Poiret odstartoval revoluci v odívání

Nejslavnější módní návrhář první dekády 20. století se jmenoval Paul Poiret. Právě on začal navrhovat takzvanou osvobozenou či svobodnou módu bez těsných korzetů s železnými kosticemi a svazujícími bohatými spodničkami. Stvořil šaty, ve kterých se dalo volně dýchat. Právě on ženy přivedl k modernosti. Na jeho práci navázala celá řada dnes mnohem slavnějších návrhářů. Bez Poireta bychom možná neznali ani tu nejslavnější – Coco Chanel. Poiretovy stopy najdeme v umění oblékání svým způsobem i dnes.

Deštníky

Paul Poiret se narodil 20. dubna 1879 v chudé pařížské čtvrti Les Halles. Rodiče si přáli, aby se stal výrobcem deštníků. Paul se nebránil, ale během učení sbíral každý odstřižek hedvábí ze svých výrobků a šil z nich šaty panenkám, které dostal od svých sester. Některé své návrhy už jako nedospělý mladík přinášel pařížskému krejčímu Louis Chéruitovi, a ten od něj zhruba tucet náčrtů odkoupil. Nakonec se Paul na konci devadesátých let dostal do učení ke slavnému krejčímu Jacquesi Doucetovi.

Jako první věc tu navrhl rudou pláštěnku, které se prodalo na čtyři sta kopií. Ovšem doopravdy se proslavil ve chvíli, kdy jeho černý tylovo-taftový plášť oblékla hvězda francouzského divadla Gabrielle Réjane v inscenaci Zaza. Sláva, kterou tím získal, byla jeho první lekcí ze světa marketingu. Poučil se, že jeviště je pro jeho práci tou nejlepší reklamou a oblíbené herečky ideálními modelkami!

Příšerné!

Od Douceta záhy přešel do Salonu Worth. Jeho majitel Gaston Worth navrhoval „hlavní módní chody“ – jak se říkalo: „lanýže“ čili nákladné večerní róby. S Poiretem se počítalo pro tzv. „přílohy“, takové ty „rychlé smažené brambory“ – tedy praktické, jednoduché šaty pro každodenní nošení. Poiretův styl byl však pro Worthovu klien­telu příliš moderní. Jednou například představil ruské princezně Bariatinské kabát střižený ve stylu kimona. „Příšerné!“ rozčílila se šlechtična: „Když nás nějací chudáci obtěžují během jízdy na saních, necháme je popravit a pak je strčíme do pytlů, které vypadají přesně takhle!“

Pro Paula to znamenalo rozhodující impuls k tomu, aby si otevřel vlastní salon. Psal se rok 1903 a mladý návrhář postupně vypustil spodničky a pak i korzety. Kabát-kimono se stal jeho poznávací značkou.

Poiretova IT girl

A v roce 1905 se oženil. Jeho vyvolenou si stala Denise Bouletová – venkovská dívka s mladickou vizáží a chlapeckou postavou. Divoká, nespoutaná, pravá múza pro návrháře Poiretova ražení. V roce 1913 se svěřil časopisu Vogue: „Moje žena je inspirací pro všechny moje návrhy; je ztělesněním všech mých ideálů.“ Postupně se jim narodilo pět dětí. Když se na veřejnosti objevily fotografie paní Poiretové ve zdobné halence, pod kterou se nerýsovaly žádné výztuže, švy korzetu a háčky… i ostatní ženy začaly hromadně odhazovat své důkladné spodní prádlo. Ten nový, jednoduchý styl bez upnuté siluety byl přece tak moderní! Tak svobodný!

Na vrcholu

Z Paula Poireta se stal neoddiskutovatelný král pařížské módy. Byl tak slavný, že ho manželka britského premiéra Margot Asqutihová pozvala, aby své návrhy vystavil přímo v premiérském sídle na londýnské Downing Street 10. Nejlevnější ze zde přestavených modelů přišel na třicet guinejí, což představovalo roční plat britské služebné.

Poiretův pařížský salon se nacházel nedaleko samého centra metropole – bulváru Champs-Élysées. A značku Poiret brzy nesly nejen šaty, ale i krémy, parfémy, líčidla, nábytek a dekorace. Svou řadu parfémů pojmenoval podle své nejstarší dcerky Rosine. Když pořádal své slavné večeře ve stylu Tisíce a jedné noci, voněl „Rosinou“ celý jeho elegantní dům.

Zahrady nasvěcovaly tisíce luceren, pohoštění se podávalo v bílých stanech, dekorace dokreslovalo exotické ptactvo a Denise Poiretová přijímala své hosty usazená ve zlaté kleci. Na jednom takovém soirée vystoupil Poiret v kostýmu sultána a každému hostu osobně předal lahvičku zbrusu nového parfému Perská noc. Další z vůní se zase jmenovala Minaret. Návrhářovy večírky si nesmírně oblíbila pařížská smetánka a navštěvovali je i ti nejlepší z umělců.

Kalhoty pro ženy!

V roce 1909 Paul Poiret zhlédl představení Kleopatra v podání legendární ruské taneční skupiny Ballets russes a v něm našel další přelomový módní nápad: jupe-culotte, tedy kalhotovou sukni! Šlo o široké kalhoty, které se nosily pod sukni, nebo naopak o širokou sukni sepjatou kolem kotníků do tvaru, který připomínal tzv. turecké kalhoty. Ostatně, inspirace orientálními oděvy se v Poiretově práci objevovala po celou jeho kariéru. Jeho kalhotová sukně však představovala takovou revoluci a šok, že britské noviny o této oděvní novince v roce 1911 napsaly více než 250 článků.

Zatímco běžná společnost vzrušeně diskutovala o vhodnosti takového oblečení, vzrůstající hnutí žen bojujících za emancipaci – sufražetek mu tleskalo. Paul Poiret ženy osvobodil nejprve od svazujících korzetů a těsných kostic a teď i od nepraktických sukní!

Jenže… ne tak docela. Aby se žena do jupe-culotte oblékla, pořád potřebovala panskou a k běžným činnostem nebyla kalhotová sukně o nic vhodnější než sukně obyčejná. Paul Poiret zkrátka navrhoval pouze pro zámožné ženy, které si pomoc při oblékání i svlékání, stejně jako při péči o domácnost, mohly dovolit.

Zánik říše

Na jeho přístupu a postupech se nic nezměnilo ani po první světové válce, během které Poiret sloužil v armádě. Po návratu v roce 1919 se pořád soustřeďoval na specifický okruh zákaznic. Jenže svět se mezitím změnil. Na osvobození žen začaly pracovat Coco Chanel nebo Madeleine Vionnet, které k němu přistupovaly úplně jinak než stárnoucí Poiret. Přišly s jednoduchými liniemi, rovnými střihy, které se tolik lišily od povlávajících modelů pana Poireta. Dalo se v nich třeba i běhat!

Tyto nové módní domy navíc hodně dbaly na kvalitu ušití, na řemeslnou krejčovinu, která naopak u Poireta představovala daleko slabší stránku. Vždycky pro něj bylo důležité, aby šaty vypadaly dobře zdálky a v pohybu, detailům nikdy nevěnoval přílišnou pozornost.

Přesto se Paul Poiret nemínil vzdát. Pořád se pokládal za krále módy! Aby to dokázal, v roce 1925 připravil netradiční přehlídku a své modelky vyvezl na speciálně navržených člunech na Seinu. Nepomohlo to. Ještě téhož roku musel jeho salon vyhlásit bankrot. Někdejšího vládce opustilo štěstí. Slavná říše plná orientálního kouzla uprostřed Paříže se zhroutila. Nakonec se zbytky Poiretových látek s originálními potisky rozprodávaly na váhu… A aby toho nebylo málo, v roce 1928 už Denise odmítla tolerovat manželovy četné zálety a po třiadvacetiletém manželství požádala o rozvod.

Poiret upadal do dluhů. Chodil po pařížských kavárnách a nabízel zdejším návštěvníkům své kresby, aby se vůbec uživil. Velká společnost, která se scházela na jeho dekadentních večírcích, na svého sultána úplně zapomněla. Nakonec mu ze slavné minulosti zůstala jen jeho někdejší asistentka France Martanová, která svého bývalého chlebodárce pravidelně zvala na večeře, ze kterých ho posílala domů vždycky s výslužkou. I když tak patřil k nejinvenčnějším lidem počátku 20. století, v roce 1944 zemřel v úplném zapomnění.