Milan Rastislav Štefánik: Kmotr samostatného Československa
Jen velmoci jako Anglie, Francie a USA mohly po vítězné válce garantovat nezávislost nových států utvořených na troskách rozpadající se habsburské monarchie. Přes všechen Masarykův věhlas ve vědeckých kruzích, byl tento český politik prakticky neznámý v nejvyšších kruzích západních demokracií. Odbojářům zkrátka chyběl člověk, který by otevřel Čechům dveře k politickým jednáním na nejvyšší úrovni. Tímto člověkem se stal Milan Rastislav Štefánik.
Milan Rastislav Štefánik se narodil 21. 7. 1880 ve slovenských Košariskách v rodině evangelického faráře. V roce 1904 vystudoval na pražské Univerzitě Karlově astronomii. Kromě odborných astronomických přednášek ho zaujaly i přednášky z filosofie prof. Masaryka.
Po studiích odešel do Paříže, kde pracoval jako asistent astronoma Jannsena. Svou technickou intuici uplatnil při vylepšování astronomických přístrojů. Osm měsíců prožil na Tahiti, kam se vydal pozorovat přechod Halleyovy komety. Za zatměním Slunce putoval do Španělska a do Turkestánu.V severní Africe hledal Štefánik vhodné místo pro astronomickou observatoř. Vhodné podmínky pro zřízení hvězdárny však nenašel. Za své vědecké práce získal cenu Francouzské astronomické společnosti a cenu Francouzské akademie věd.
Vědec, diplomat a voják
Kromě vědeckých úspěchů byl i obratný diplomat. Díky cestě do Ekvádoru získal pro Francii objednávku na vybudování telegrafické sítě, která mu jako francouzskému občanovi (byl jím od roku 1912) přinesla společenské uznání a vysoké státní vyznamenání, kříž rytíře Čestné legie.
S příchodem první světové války r. 1914 se ve Štefánikovi naplno rozhořelo nacionalistické myšlení a otázka novodobého slovenského národa. Po začátku války se přihlásil do letecké výcvikové školy v Chartres. Na frontu se kvůli nemoci dostal až začátkem r. 1915 v hodnosti podporučíka jako průzkumný letec. Přišel s nápadem použití meteorologie i ve francouzském letectvu. Začátkem září r. 1915 byl převelen na srbskou frontu.
Myšlenka československého státu
Při evakuaci letiště v Niši však havaroval a obnovila se u něho žaludeční choroba. Za pomoci přátel byl dopraven do sanatoria v Římě. Zde se seznámil s Claire de Jouvenel, která mu pomáhala v jeho politických ideálech samostatnosti Československa. Po návratu do Paříže mu pomohla vstoupit do nejvyšší francouzské společnosti, kde se seznámil s nejvlivnějšími politiky a prosazoval zde své myšlenky společného nového československého státu. V únoru r. 1916 se Štefánikovi podařilo prosadit vznik Národní rady českých krajin, která se pak přejmenovala na Československou Národní radu, vrcholný orgán československého zahraničního odboje.
TIP: V ostrovním ráji: Hodlal Štefánik vybudovat Nové Slovensko na Tahiti?
Dne 14. října 1918 se Čs. národní výbor přeměnil na první tříčlennou vládu, v níž se T. G. Masaryk prohlásil ministerským předsedou, E. Beneš ministrem vnitra a Štefánik ministrem obrany. Po skončení války a vzniku Československé republiky 28. října 1918, začal Štefánik již jako zvolený první ministr války republiky Československé organizovat stažení československých legií z Ruska a Itálie.
4. května 1919 se vydal letadlem zpět z Itálie do vlasti. Jeho letadlo se ovšem nedaleko přistávací plochy u Ivanky na Dunaji zřítilo z neznámých příčin k zemi. V jeho troskách generál ministr Štefánek zahynul.
