Město jeskyní: Anglický Nottingham se vyznačoval zvláštností, jež mu dala i původní jméno
Anglický Nottingham je neodmyslitelně spjatý s Robinem Hoodem. Dávno předtím, než měl legendární zbojník najít útočiště v přilehlém lese Sherwoodu, se město vyznačovalo zvláštností, jež mu dala i původní jméno: Tig Guocobauc, tedy místo či město jeskyní
Onen název se nám zachoval díky mnichovi Asserovi a jeho kronice, sepsané na konci 9. století. Po příchodu Anglosasů sice jméno zaniklo a přičiněním náčelníka Snoty se z osady stal Snotingham (pozdějším zkomolením Nottingham), jeskyně už s ním ale zůstaly provždy spojené.
Od studen po koželužny
Historický Nottingham se rozkládá na vápencovém podloží, jemuž dominuje impozantní skála se zámkem na místě staršího hradu. Zdejší vápenec je místy mimořádně měkký a drolí se doslova pod dotykem prstů. Do takového kamene nebylo hloubení obtížné, a jeskyně se tak staly užitečným prvkem každodenního života.
Po těch nejstarších se nic nedochovalo, nejspíš byly zahrnuty do pozdějších jeskyní. Nejpozoruhodnější exempláře pocházejí z vrcholného středověku a raného novověku. Jeskyně tehdy sloužily především jako sklepy na ukládání vína, masa a dalších potravin, některé ale naopak plnily roli jímek, jejichž vybírání bylo kvůli nahromaděným plynům mimořádně nepříjemné a občas smrtelně nebezpečné. Zvláštní kategorii tvořily studny a vodní nádrže.
Ve stěnách útesů na okraji starého Nottinghamu vyrostlo také několik koželužen. Zpracování kůží, při kterém se v jednotlivých krocích využívala moč a výkaly, představovalo nejsmrdutější z dobových řemesel, a umístění těchto dílen na okraji města tak dávalo perfektní smysl. Obzvlášť dobře se z nich dochovala Tannery Cave se souborem dvanácti vyhloubených nádrží, používaná ještě v 17. století.
Spása i hrozba
Průvodci dnes turistům s oblibou vyprávějí o stropních otvorech, kterými příslušníci nottinghamského podsvětí do sklepů házeli kamínky jako signál svým kumpánům. Jde ale možná o pouhou romantickou historku – průhledy na povrch mohly pomáhat odvětrávání. Mýtem je každopádně představa o dalekosáhlém systému chodeb, který má propojovat celou aglomeraci včetně hradu. Ve skutečnosti si lidé jednoduše budovali soukromé sklepy a jeskyně, byť některé nakonec rozlohou předčily jejich dům na povrchu.
Ve skalních útesech občas vznikaly i příbytky. Místní je obývali ještě ve viktoriánské éře, kdy město posely chudinské slumy. Do útesu byla vytesána také část rozsáhlé věznice, kde byli drženi podezřelí, zločinci a dlužníci z celého hrabství Nottinghamshire.
Svou poslední velkou úlohu sehrály jeskyně během bitvy o Británii, kdy se proměnily v protiletecké kryty. Kvůli omezené kapacitě nastal v hloubení doslova boom, šestaosmdesát veřejných jeskynních krytů pak významně snížilo počet obětí na životech.
Spousta nottinghamských jeskyní podlehla během staletí pozdější výstavbě, ale podzemí zatím zdaleka nevydalo všechna tajemství. Archeologové a speleologové nadále přicházejí s novými zjištěními a čas od času připomene „Město jeskyní“ hrozivým způsobem své dávné jméno samo, třeba propadem silnice v roce 1990.
