Memento mori: České kostnice patří k největším v Evropě

Kostnice je možné najít po celé České republice, a i po Evropě vůbec. Vzbuzují v návštěvnících širokou škálu emocí. Některé děsí a z všeobjímající přítomnosti smrti jim běhá mráz po zádech. Jiné tyto skládky lidských ostatků pobuřují, vnímají je jako projev neúcty k mrtvým. A pak jsou tu i takoví, kteří ve architektonických prvcích vidí soulad, harmonii a obdivují odvahu a genialitu umělců, kteří se nebáli využít k výzdobě i tyto materiály – a naopak jim vdechli respekt a úctu ke smrti ve věčném Memento mori! 

V minulosti kostice sloužily především jako úložiště kostí, tedy jako odkladiště lidských ostatků z vykopaných hrobů. Pomáhaly uvolnit místo na přeplněných městských hřbitovech. Buď se pro ně našlo místo ve sklepních komorách hřbitovních kaplí, kryptách nebo márnicích, nebo se mohla postavit kostnice úplně samostatně.  

Kostnice v Sedleci u Kutné Hory

Pokud chcete cestovat i s neposednými ratolestmi, vezměte je na rodinný výlet do Sedlece. Návštěva místnosti plné lidských kostí vystraší nejen děti, ale v mnoha případech i samotné rodiče. V přízemí tamější kaple Všech svatých ze 12. století se nachází druhá největší kostnice v Česku, ale svou atmosférou možná vůbec největší! Kde se stovky a tisíce lidských kostí vzaly? Legenda vypráví, že ve 13. století přivezl jeden ze sedleckých klášterních opatů z Jeruzaléma svatou hlínu a rozprášil ji na místním hřbitově. Nechat se pohřbít v posvátné půdě se stalo regionálním hitem. Bohatí i chudí z dalekého i širokého okolí chtěli být pochováni právě tady! A tak se stalo, že v 15. století už byl pozemek tak plný nebožtíků, že hrobníci zkrátka neměli, kam pohřbívat.

Nutno poznamenat, že kromě lákavé možnosti být pohřben fakticky ve svaté zemi přispěly k poměrně rychlému zaplnění místa také tragické události, morové rány, a později také husitské války. Například jen po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno na 30 tisíc zesnulých. Pohřbívání muselo být přerušeno. Značná část kostí pak byla exhumována a přemístěna do do hřbitovní kaple i pod ni. A tam je jeden ze sedleckých mnichů, již poloslepý, seskládal do velkých pyramid. 

V 18. století byl kostelík upraven podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho. Stavební mistr František Rint se kromě jiného rozhodl k pozoruhodné výzdobě využít i zmíněné pyramidy kostí, nicméně byl mnohem kreativnější než jeho mnišský předchůdce. Z kostí vytvořil obklady stěn a dokonce i lustr! Alespoň však předtím pozůstatky dezinfikoval a vybělil vápnem.  

Kostnice u sv. Jakuba v Brně

Jen pár metrů pod rušnou Rašínovou ulicí a Náměstím Svobody se v samém centru Brna rozprostírá druhá největší kostnice v Evropě. S přihlédnutím k tomu, že kolem kostela svatého Jakuba projdou denně stovky lidí, architektům se podařilo dosáhnout vskutku brilantního kontrastu mezi životem na povrchu a hromným královstvím smrti v podzemí. Historie nejslavnější moravské kostnice se přitom táhne hluboko do 13. století. S vystavenými pozůstatky více než 50 tisíc Brňáků ji co do počtu kostí předčí pouze pařížské katakomby! 

Jak vůbec může něco takového vzniknout? Především je fakt, že ve městech byl omezený prostor pro všechno, natož pro pohřbívání nebožtíků. Vzhledem k poptávce, která významně navyšovala nabídku hřbitovních míst, přišli naši předkové s kreativním řešením. Po uplynutí zhruba deseti let od pohřbu byl hrob otevřen a pozůstatky uloženy do prostor v podzemí sloužících jako úložiště lidských ostatků. Volný hrob byl pak užit pro dalšího nebožtíka. 

TIP: Je Chrám Božího hrobu skutečně místem posledního odpočinku Ježíše Krista?

V roce 1784 byl přilehlý kostelní hřbitov v rámci josefínských reforem definitivně zrušen a na jeho existenci se na dlouhou dobu zapomnělo. Znovu se dostala na světlo až po přelomu tisíciletí, kdy se na Náměstí Svobody prováděl archeologický průzkum. Ukázalo se také, že kostnice ukrývá kromě kostí i další skutečné historické poklady, jako například renesanční či raně barokní rakve, některé z nich jsou dokonce i ručně malované!