Mechanika všedních dnů: Jak se rodí klíče?
Někdo má „od všeho klíče“, jiný řeší „klíčovou otázku“, další našel „klíč k srdci“. O nezastupitelné roli klíčů v našem životě svědčí i skutečnost, jak moc přenesený význam slova pronikl do běžné mluvy
Klíče a zámky – to je neoddělitelné partnerství, ale i běžná součást našeho každodenního života. Technologie jejich výroby se vyvíjejí, princip však zůstává stejný už čtyři tisíce let – vstup je prostě povolen jen tomu, kdo má správný klíč.
Hlava a trn
Běžný klíč tvoří dvě části: hlava, zpravidla vybavená očkem pro zavěšení, a trn, tedy část, která se zasouvá do zámku. Trn pak může mít podle mechanismu zámku zuby nebo drážky. A jak vypadá výroba těchto našich každodenních pomocníků?
Velký lisovací stroj nasává z jedné strany kovový plát z mosazi nebo oceli a z druhé strany chrlí zárodky klíčů – ještě hladké, bez drážek. Vyříznout jedno takové klíčové embryo trvá necelou sekundu a ročně jich stroj vyrobí patnáct milionů. V krabičkách pak putují do dalšího stroje, který do nich vyfrézuje různé typy drážek.
Třetí stroj v procesu představuje počítač, jenž s matematickou přesností převádí rozměry budoucích zubů klíčů do řezacího ústrojí. Teprve tady tak vznikají klíčové originály, na které se vyryje identifikační číslo.
Zámek „na tělo“
Hotový klíč pak čeká, až se k němu vyrobí zámek. Jejich vzájemná souhra vypadá uvnitř docela jednoduše – klíč zajíždí do štěrbiny zámku a pružinky s malými válečky zvanými stavítka se podle jeho zubů různě zasunují. Pokud klíč do zámku „pasuje“, zasunou se stavítka tak, aby jím bylo možné otočit. K obyčejnému zámku s pěti stavítky existuje asi deset tisíc kombinací klíčů. Pokud je však stavítek například dvanáct, naroste zmíněný počet rázem přibližně na milion.
Vloupání jako sport
Dostat se do zámku s nižším koeficientem bezpečnosti přesto není nemožné. Například Luboš Čech, vedoucí oddělení kriminalistické techniky Policie ČR a sběratel zámkových vložek, to hravě zvládne pouze se šperhákem (zahnutý drát, jehož ohnutá část by měla být asi 12 mm dlouhá), s napínákem a planžetou (běžné různě zahnuté zámečnické nástroje). Ostatně tento postup není žádným tajemstvím – na internetu najdete hned několik tipů, jak na to. Luboš Čech stručně popisuje: „Do klíčového otvoru vložky zasunete napínák, pak vezmete planžetu a s její pomocí začnete vystavovat jednotlivá stavítka. Poté napínákem pootočíte a vložka je otevřená.“
TIP: Výbava moderního zloděje: Klíče podle předlohy z foťáku
Zloději sice tuto metodu zvanou vyháčkování již považují za zastaralou, z hlediska širší veřejnosti jde ovšem o natolik zábavnou činnost, že se z ní v poslední době stal dokonce sport. Říká se mu lockpicking a formou poutavých kurzů se v něm můžete i profesionálně vzdělávat.
Se šperhákem se však rozhodně nelze vydat na zámky, do nichž se hodí klíče vyšších bezpečnostních kategorií či elektronické. Experti je nazývají klíči budoucnosti, přesto však v 90 % případů stále ještě otevíráme své domovy jejich mechanickými předchůdci.
