Mars útočí: Rozhlasová hra Válka světů způsobila paniku napříč USA

Ve třicátých letech 20. století zůstával ve Spojených státech stále nejvýznamnějším prostředkem masové komunikace a zábavy rozhlas. Stovky místních rozhlasových stanic nabízely téměř nepřetržitý proud hudby, lokálních zpráv a reklamy, jež tvořil trvalou zvukovou kulisu dne Američanů rozhlasového věku. Posluchači si však mohli naladit též vysílání společností s celonárodním dosahem. Jejich program obsahoval i přenosy ze sportovních podniků a koncertů, projevy politiků, diskuse a vzdělávací pořady nebo velmi oblíbené rozhlasové hry, mezi nimiž nechyběly dramatizace románů. Na jejich realizaci se podíleli známí herci, někteří se dokonce specializovali pouze na rozhlasovou tvorbu, dále režiséři a celé týmy techniků a odborníků na nejrůznější triky. 

Mystifikační veledílo

Nejlepší profesionálové pracovali pro jednu z předních amerických stanic CBS. Columbia Brodcasting System vznikla 18. září 1927 a záhy se stala symbolem rozhlasu ve Spojených státech. V této době ještě neměla pověst levicového sdělovacího prostředku jako později její televizní divize a poslouchaly ji po celé zemi miliony lidí všech politických orientací. Pracovat pro CBS, či vystupovat v nějakém jejím programu bylo snem každého hlasatele či autora a své dílo jí nabídl i mladý, tehdy třiadvacetiletý režisér Orson Welles.

Dramatizaci novely Herberta Georga Wellse Válka světů (1898) připravil scénárista Howard Koch a oba se tak podíleli na mystifikaci, která se stala ukázkou možností vlivu prostředků masové komunikace na myšlení a jednání veřejnosti. Welles se pak sice stal legendou toho nejlepšího v americkém filmu a jeho Občan Kane (1941) kultovním snímkem, Válka světů nicméně zůstala jeho zřejmě nejčastěji zmiňovaným výtvorem.

Útok z Marsu oznámil během vysílání 31. října 1938 rozhlasový reportér, v jehož roli vystoupil sám Welles. Uprostřed hudebního pořadu upozornil na záhadné záblesky na rudé planetě a následné přistání vesmírné lodi na Zemi. Vše bylo představeno s takovou mírou věrohodnosti, že iluzi propadly ne sice miliony, jak později tvrdili novináři, ale zcela jistě tisíce posluchačů. Panika je zachvátila i přesto, že na počátku pořadu a dvakrát v jeho průběhu zazněla jasně formulovaná informace, že se nejedná o přímou reportáž, ale pouze rozhlasovou dramatizaci.

Režisér na pranýři

Obyvatelé New Jersey, kam údajně mířil marťanský výsadek, tedy nepáchali sebevraždy skoky z oken a neumírali na infarkt, jak uváděl už následující den americký tisk, ale posílali rozhořčené dopisy Wellesovi i rozhlasové stanici. Psali o děsu, který je během vysílání zachvátil, a těžce jim vyčítali strach, jímž během poslechu trpěli. V novinách se objevily nemilosrdné kritiky počínání bezohledného režiséra, který měl podle autorů s reakcí posluchačů počítat.

Welles se omlouval a hájil na tiskové konferenci. Chtěl hrou vzbudit zdání reality, ale přitom se snažil posluchače ušetřit nejhoršího a ukázat, že o skutečnost nejde. Z dramatizace proto vyřadil některé zvlášť působivé pasáže, a naopak do hry inkorporoval chybné údaje svědčící o fiktivním charakteru pořadu. Kritiky a tím méně vyděšené posluchače svými argumenty sice nepřesvědčil, ale reálné zprávy konce podzimu a zimních měsíců let 1938 a 1939 o hrozících konfliktech v Evropě i Asii nakonec rozruch kolem rozhlasové Války světů přehlušily.

TIP: Netopýří lidé na Měsíci: Jeden z nejzábavnějších hoaxů vznikl v roce 1835

Na skandální dramatizaci ovšem nezapomněli odborníci na masové sdělovací prostředky a psychologové. Zůstala pro ně trvalým předmětem zájmu a ukázkou možností, jež rozhlas, tisk a potom i televize pro manipulaci posluchačem, čtenářem a divákem nabízejí.