Marné pokusy o následnictví: Proč neusedly na trůn děti Jiřího z Poděbrad?
Navzdory dlouhé historii českého království se pouze jedinkrát v dějinách podařilo na trůn usednout příslušníkovi z řad české šlechty, a to Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad. Proč však nepřešla královská koruna na jeho potomky?
Jiří z Poděbrad odešel na věčnost na jaře 1471. Jeho nejstarší syn Boček byl duševně nemocný a neschopný zaujmout postavení hlavy rodu. Druhorozený syn a předpokládaný hlavní dědic, opavský kníže Viktorín neměl možnost zapojit se do volebních bojů, neboť ho od léta 1469 držel uherský panovník Matyáš v zajetí. Jediný, kdo mohl z potomků zemřelého monarchy kandidovat na českého krále, byl Jiřího třetí syn, uvážlivý, ctižádostivý a nadějný diplomat, minsterberský kníže a kladský hrabě Jindřich I. Původně z něj otec chtěl učinit pražského arcibiskupa, ale poté ho několikrát poslal v čele vojsk napravit chyby ukvapeného Viktorína. Po bratrově zajetí se stal po králi hlavním politickým představitelem poděbradské strany.
V období po otcově smrti působil dvaadvacetiletý Jindřich jako zemský správce a organizoval volební sněm. Disponoval též kutnohorskou mincovnou a ochraňoval korunovační klenoty a korunní archiv. Jako manžel princezny Uršuly, dcery braniborského kurfiřta, se mohl pyšnit příbuznými z nejpřednějších říšských knížecích rodů. Manželé měli v okamžiku smrti Jiřího z Poděbrad již dva zdravé syny, proto nehrozilo, že by po Jindřichově případné volbě nebyl dostatek čekatelů na korunu. Přestože ho mnozí kališníci vyzývali, aby kandidoval, pragmatický Jindřich si uvědomoval, že jako kališník nikdy nezíská hlasy katolických pánů a jenom by vyvolal nové rozbroje. Navíc spolupracoval na otcově alianci s Jagellonci, takže se těžko mohl nyní postavit proti kandidatuře Vladislava Polského, který byl potomkem deseti českých králů z habsburské, lucemburské a přemyslovské dynastie. Historik Martin Šandera z toho důvodu Jindřicha velmi výstižně označil „velkým hráčem s nízkými kartami“.
Královská krev
Jelikož se Jindřich rozhodl nekandidovat, nepostavili Poděbradové v roce 1471 vlastního uchazeče o trůn. Kandidaturu ale oficiálně vyhlásil osmadvacetiletý ctižádostivý uherský král Matyáš Korvín, který se v roce 1469 dal v Olomouci skupinou českých a moravských katolických stavů zvolit českým králem a bez korunovačních klenotů korunovat.
Prozíravý Jindřich zůstal v jagellonské éře významným velmožem a diplomatem. Dokonce se s českým králem sešvagřil. Nestalo se tak zamýšleným svazkem panovníka s Ludmilou z Poděbrad (viz Marné pokusy o zajištění následnictví), jenž se nakonec neuskutečnil, ale s Barborou Braniborskou. Nevěsta byla sestrou Jindřichovy manželky a vdovou po hlohovském knížeti. Královo manželství nicméně nebylo nikdy konzumováno a později bylo zrušeno.
Jindřichovy ambice a plány stály v ostrém kontrastu se stavem jeho financí. Nepomohlo mu ani rozdělení majetků po otcově smrti mezi čtyři bratry. Jindřich sice převzal minsterberské knížectví, kladské hrabství a náchodské panství, ale též značné dluhy. Zemřel v roce 1498 ve věku padesáti let. Z jeho manželství s dcerou braniborského kurfiřta se narodilo osm dětí, tři syny oženil s Piastovnami ze zaháňského knížectví. Pro zajímavost dodejme, že jeho krev kolovala v žilách císařovny Marie Terezie, carevny Kateřiny Veliké, všech pruských králů a německých císařů, Albrechta z Valdštejna i říšského protektora Neuratha.
Marné pokusy o zajištění následnictví
Král Jiří z Poděbrad měl na rozdíl od svých tří předchůdců dostatek dětí a především synů. Z prvního manželství s Kunhutou ze Šternberka se narodili Boček, Viktorín, Barbara, Jindřich a dvojčata Kateřina a Zdena. Z manželství s Johanou z Rožmitálu se dospělosti dožili Jindřich (Hynek) a Ludmila. Jiří usiloval o založení nového panovnického pokolení a v rámci šikovné dynastické politiky vyjednal pro šest z osmi dětí sňatky s příslušnicemi a příslušníky panovnických rodů Piastovců, Wettinů a s uherským králem Matyášem Korvínem. U mnoha středoevropských dvorů panovalo přesvědčení, že Jiří zajistí pro svou rodinu nástupnictví. Vycházely z toho, že Jiří svým synům opatřil další české statky, minsterberské a opavské knížectví, kladské hrabství a titul říšských knížat, čímž je povznesl nad českou aristokracii.
TIP: Diplomat Jiří z Poděbrad: Co dělal, než se stal českým králem?
Zatímco kališníci vyzývali Jiřího k založení nové dynastie, katolické panstvo bylo zásadně proti a zabránilo řešení nástupnictví ještě za panovníkova života. Důvodem byl též nesmiřitelný postoj papežské kurie a válka s Matyášem Korvínem. Navíc většina stavovské obce nevnímala mladé příslušníky Poděbradů jako prince královského rodu. Podle tradice stavové dosazovali na trůn syna zemřelého monarchy, ale všichni Jiřího synové se narodili před jeho volbou. K jeho smůle se mu po pomazání na krále již žádný potomek nenarodil. Jiří se proto neodvážil ani jmenovat některého ze synů moravským markrabětem a pragmaticky vyjednal spojenectví s polským panovníkem, jehož syna Vladislava stavům doporučil za příštího českého vládce. Počítal s tím, že si vezme za ženu jeho dceru Ludmilu, čímž by se Poděbradové udrželi na trůnu alespoň po přeslici.
