Marie von Ebner-Eschenbach: Zapomenutá rakouská „Božena Němcová“

Pocházela z Moravy a k moravskému venkovu, který se stal její celoživotní inspirací, měla vřelý vztah. Zatímco dnešní školáci v Rakousku, Švýcarsku a Německu se povinně seznamují s jejím humanistickým dílem, české prostředí ji prakticky nezná a v našich čítankách či učebnicích literatury bychom její jméno hledali marně. Své divadelní hry a příběhy, odehrávající se v prostředí moravského venkova, psala totiž německy, a tak se na ni po rozpadu monarchie úplně zapomnělo.

Souputnice

Uvádí se, že Marie von Ebner-Eschenbach je stejně významná pro rakouskou literaturu jako Božena Němcová pro tu českou. Byly prakticky téměř vrstevnice. Marie byla o deset let mladší než Božena Němcová a podobně jako ona se snažila realisticky zobrazit vesnický život. Obě spisovatelky měly možnost psát česky nebo německy. Němcová psala česky, i když prý i ona uvažovala o němčině. Ebnerová si nakonec zvolila němčinu. Zajímavostí také je, že obě spisovatelky napsaly knihu se shodným názvem Babička – tedy Großmutter. Nicméně tady už jakási podobnost končí. Zatímco Němcová vylíčila své dětství a svou babičku přímo idylicky, její rakouská kolegyně nepsala o babičce své, ale vytvořila naturalistický obraz udřené a bídou poznamenané staré ženy.

Rodina

Na rozdíl od Boženy Němcové měla Marie Ebnerová mnohem šťastnější dětství a nesrovnatelně více klidu a lepší podmínky k práci. Zdraví jí sloužilo a prožila velmi dlouhý život. Díky tvorbě se jí dostalo mnohých uznání i ocenění a nouzí rozhodně netrpěla. Narodila se v moravských Zdislavicích v roce 1830 do šlechtické rodiny. Mariin otec baron František Dubský byl do hraběcího stavu povýšen v roce 1843. Po krátkém bezdětném manželství a smrti své první ženy se oženil s matkou Marie, která pocházela ze šlechtického rodu Vockelů. Bohužel zemřela, když bylo Marii pouhých čtrnáct dní a její starší sestřičce Frederice čtrnáct měsíců. Pan baron se brzy oženil znovu, a tak obě dívenky brzy dostaly další tři sourozence.

Zázemí

Nová maminka, která obě holčičky milovala jako své vlastní děti, však zemřela, když bylo Marii sedm let. Rovněž na další „macechu“ Marie vzpomínala v dobrém. Byla to Xaverine Kolowrat-Krakowsky, která jako první objevila Mariin nesporný literární talent, jenž všemožně podporovala. Velký vliv na výchovu obou děvčátek měly zpočátku dvě laskavé české chůvy, a také jejich vlastní babička, která u nich zůstala, i když se František Dubský znovu oženil. Rodina se rozrostla o další dvě děti. 

V létě pobývali na Moravě, v zimě ve Vídni. O všestranné vzdělání dbala především hraběnka Xaverine, velká milovnice umění. S ní Marie navštěvovala ve Vídni salony, kde se dozvídala o nejnovějších společenských či kulturních událostech. Spolu prý také nevynechaly jedinou premiéru v Burgtheateru, kde si rodina platila vlastní lóži. To už začala Marie psát – nejdříve básně ve francouzštině. Po českých chůvách totiž dostala Marie francouzskou a pak i německou guvernantku, takže si rychle osvojila i tyto jazyky. Navíc hrabě Dubský s rodinou komunikoval francouzsky.

První pokusy

Brzy začala Marie psát i německy. A opět to byla její nevlastní matka hraběnka Xaverine, která ji povzbuzovala. Díky svým konexím zařídila, aby si Mariiny literární pokusy přečetl tehdy známý spisovatel Franz Grillparzer. Vyjádřil se o nich pochvalně a dodal jí tolik potřebnou sebedůvěru. Tehdy se Marie rozhodla, že bude spisovatelkou! Jako milovnice divadla to nejdříve zkoušela s divadelními hrami. Pro začátek si zrovna nevybrala jednoduchý žánr. Její dramata moc úspěšná nebyla. Naštěstí ji to neodradilo. Začala psát povídky a později romány. To už byla vdaná za Moritze von Ebner-Eschenbach. Šlo o jejího bratrance – Mariin otec a Moritzova matka Helena byli totiž sourozenci.

Chápající muž

O patnáct let starší manžel, kterého v dětství považovala za strýčka, byl vzdělaný muž, který vyučoval fyziku a chemii na Ženijní akademii. Také on Marii podporoval v její literární činnosti. Největšího úspěchu dosáhla románem Božena, jenž vyprávěl o laskavé chůvě, která se starala o osiřelé děvčátko. Autorka tím vzdala hold své milované chůvě Anince, na niž celý život vzpomínala. Námětem románu Obecní dítě byl osud opuštěného syna vraha, kterého se ujal místní pastýř.

Třebaže pak žila v blahobytu ve Vídni, nezapomínala na venkovany ze svého moravského rodiště. A nezůstalo jen u slov. Naštěstí na svých honorářích finančně nezávisela, takže si z nich mohla dovolit podporovat zdislavický chudobinec, k němuž nechala postavit útulek pro opuštěné děti. Vlastní děti jí bohužel osud nedopřál, i když v manželství si žila šťastně.

Koníčky a sláva

Kromě literatury měla Marie ještě jednu velkou vášeň. Milovala hodinky! Sbírala je a ve Vídni dokonce absolvovala hodinářskou školu, jako jedna z mála žen své doby. Svou sbírku, v níž se nacházely kapesní, nákrční a stolní hodinky, z velké části odkázala chudobinci ve Zdislavicích. Ten je poté předal do Muzea hodin ve Vídni. Rovněž studovala námořní navigaci, námořní válečnictví, ale také telegraf či elektřinu. Literatura však u ní zůstala na prvním místě. Postupně se stala Marie známou autorkou nejen v monarchii, ale v celé Evropě. Inspirovala tak mladé nadějné autorky, aby se také rozhodly pro literární činnost.

TIP: Šťastná to žena? Jak to bylo doopravdy s Babičkou Boženy Němcové?

Za svého dlouhého a plodného života se Marie dočkala i řady ocenění. V roce 1898 ji císař František Josef I. jako první ženu vyznamenal nejvyšším rakouským civilním řádem – čestným křížem za umění a literaturu. O dva roky později získala další prvenství – čestný doktorát na vídeňské univerzitě! A úspěch největší: v letech 1910 a 1911 ji nominovali na Nobelovu cenu za literaturu. Tato mimořádná a pro nás neznámá spisovatelka, považovaná za jednu z nejvýznamnějších německy píšících autorek, se dožila úctyhodného věku 85 let. Zemřela na samém konci monarchie – uprostřed první světové války v roce 1916…