Marie Thurn und Taxis-Hohenlohe: Společenský život italské kněžny na českém zámečku
K nejpozoruhodnějším dámám spjatým se zámkem Loučeň patří bezesporu Marie Thurn und Taxis-Hohenlohe. Pocházela z Benátek, tam a na hradě Duino u Terstu strávila své dětství.
Mimořádně vzdělaná aristokratka se domluvila šesti jazyky, česky se však nikdy nenaučila. Ve dvaceti letech se provdala za svého vzdáleného příbuzného Alexandra Jana z Thurn-Taxisu, syna majitele zámku Loučeň, s nímž měla tři syny. Alexandr se do ní zamiloval, protože byla krásná a skvěle jezdila na koni. Ženit se z lásky v té době ve šlechtických kruzích nebylo vůbec běžné. Marie podobně jako manžel, který byl výborným houslistou a muzicíroval i s Bedřichem Smetanou, milovala hudbu i literaturu. Sama také literárně tvořila, byla i nadanou malířkou a sochařkou, ateliér měla v podkroví zámku.
Pohostinná Marie
Krátce žili mladí manželé v blízkých Mcelích, kde se stále něco slavilo. Po smrti Alexandrova otce se pak přestěhovali na Loučeň. A pokud nebyli na cestách, bylo veselo i tam. Marie byla známá svou pohostinností. Zvala významné osobnosti z uměleckých a společenských kruhů. K návštěvníkům patřil spisovatel Mark Twain či Eliška Krásnohorská, z Jabkenic sem zajížděl stárnoucí Bedřich Smetana, jehož zeť tu byl nadlesní, hostovalo tu i České a Pražské kvarteto. Jan Evangelista Purkyně tu na dálku řídil vybudování zámeckého parku, František Křižík zámek elektrifikoval. Dvakrát sem zavítal i básník R. M. Rilke. Marie k němu měla mateřský vztah a nezištně mu poskytovala zázemí pro jeho tvorbu nejen na loučeňském zámku, ale též ve svém paláci v Benátkách či na hradě Duino. Za první světové války byl dokonce díky její intervenci osvobozen od aktivní vojenské služby a přeložen do válečného tiskového střediska ve Vídni.
Marie později vzpomínala na jejich první setkání v Paříži. Znala jeho knihy, a tak na něj byla zvědavá. Zažila totální zklamání. Nelíbil se jí, byl malý a nepříliš hezký. Nicméně Rilke to se ženami, obzvláště těmi staršími uměl a Marii si brzy získal. Měl se u ní jak v bavlnce, starala se o něj přímo ukázkově. A on se jí odměnil! Věnoval jí své vrcholné dílo – Elegie z Duina. Spolu také cestovali po Evropě, jistě na Mariiny útraty. Přátelství pak přetrvalo až do jeho smrti v roce 1926, Marie ho přežila o osm let…
