Marie Ludovika porodila svému habsburskému choti celkem 16 dětí!

Marie Ludovika Španělská porodila stejně jako její tchyně Marie Terezie šestnáct dětí. Jenže – z toho dvanáct synů! Vymření Habsburkům tedy díky ní už od té doby nehrozilo. Tuto pozdější císařovnu a zároveň českou i uherskou královnu česká historie příliš nezná. Pocházela z rodu Bourbonů. Světlo světa spatřila jako dítě neapolsko-sicilského královského páru, a když jí bylo čtrnáct let, stal se její otec španělským králem. Její cena tím na sňatkovém trhu pochopitelně stoupla. Původně se předpokládalo, že se vdá za Karla Josefa, v pořadí druhého syna Marie Terezie. Ten však zemřel v pouhých šestnácti letech na neštovice, obávanou metlu Habsburků. 

Nepravdivé zvěsti 

Princovým náhradníkem se pak stal jeho o dva roky mladší bratr Petr Leopold zvaný Poldík. U Habsburků netradiční první jméno dostal díky své kmotře, ruské carevně Alžbětě I. Petrovně. Už od malička se ale na vídeňském dvoře říkalo chlapci pouze Leopold. A když pak nastoupil na trůn, používal jen své druhé křestní jméno. 

Nevěsta Marie Ludovika byla o rok a půl starší než ženich. Jejich první svatba - v zastoupení se konala v roce 1764 v Madridu. Poprvé se však viděli teprve o rok později na oficiální svatbě v Innsbrucku. O Marii Ludovice kolovaly zvěsti, že je ošklivá a zrzavá. O to příjemněji Leopolda překvapilo, když v Innsbrucku stál proti půvabné a štíhlé blondýnce, která se mu na první pohled zalíbila. Svatba ale probíhala mimořádně smutně. 

Smolný úvod 

Ženich dorazil do Innsbrucku ve velice zuboženém stavu. Na svou budoucí ženu neudělal zrovna nejlepší dojem. Trápily ho silné nepřetržité průjmy, takže se prý dokonce mluvilo o funusu a posledním pomazání. Ani počasí příliš nepřálo, foukal silný vítr, takže plánovaný svatební ohňostroj raději zrušili. A obtíže nekončily. Nejhorší rána teprve přišla! O pár dní později totiž po návratu z divadelního představení zemřel ženichův otec František Štěpán Lotrinský na mozkovou příhodu. Příliš mnoho nepříznivých znamení pro mladé novomanžele. A přesto byl tento svazek šťastný a pro Habsburky požehnaný! Tolik synů, to už se nikdy neopakovalo. Vždyť vznikla jedna hlavní a pět vedlejších rodových linií. 

Krásné časy 

Prvním společným domovem se novomanželům stalo Toskánsko, které Leopold zdědil vlastně hned po svatbě po smrti svého otce. Mladí manželé se tu těšili velké oblibě, obyvatelé je opravdu milovali. Leopold, ač ho matka v dětství dost „dusila“ a považovala ho za vzpurné dítě, vyrostl v nekomplikovaného člověka, který se snažil na rozdíl od bratra Josefa II. s každým vyjít. Zatímco Josef II. své reformy autoritativně nařizoval, čímž si proti sobě popudil množství lidí, Leopold jednal diplomaticky, vše prosazoval pomocí kompromisu. A dařilo se mu to! 

Pokračoval v cestě, kterou započal už jeho otec František Štěpán Lotrinský. Toskánsko i za jeho působení patřilo k nejmodernějším státům Evropy. Manželství s Marií Ludovikou se hodně podobalo tomu, co vídal Leopold doma. Stejně jako František Štěpán ale ani Leopold nebyl úplně věrným manželem. Měl ovšem štěstí, že ho nepronásledovala žárlivá manželka jako Marie Terezie rozverného Františka. 

Milenky mu trpěla 

Marie Ludovika byla mimořádně tolerantní žena a Leopold si toho cenil. Ano, měl svou dlouholetou favoritku – komornou Madeleine Bianchi. A ačkoli platil za velkého milovníka a nejspíš jím i byl, kromě Madeleine můžeme identifikovat jen dvě další jeho milenky – jistou anglickou šlechtičnu Annu Cowper a pak krásnou římskou tanečnici Livii Raimondi. Říkalo se, že oč hůř tancovala, o to lépe milovala. Leopold jí nechal ve Florencii postavit palác, hýčkal ji a zahrnoval velkorysými dary. Ona se mu odvděčila tím, že mu porodila syna Luigiho, ke kterému se hrdý otec samozřejmě hlásil. Když se v roce 1790 po smrti Josefa II. stal Leopold císařem a musel převzít vládu ve Vídni, činil tak velmi nerad. Vůbec se mu z Toskánska nechtělo. 

Vztah s Livií ale odjezdem z Toskánska neskončil. Leopold ji vzal do Vídně i se synem. Ubytoval je blízko Hofburgu na Uhelném trhu dokonce i s Liviinými rodiči a bratry. Leopold to s lidmi zkrátka uměl. Dokázal, že se jeho tolerantní manželka s jeho milenkou dokonce dobře snášela. Tak to by Marie Terezie nedokázala ani náhodou. Bohužel idylka dlouho netrvala. 

Císař Leopold II. zemřel po pouhých dvou letech vlády 1. března 1792. Nebylo mu ještě 45 let. Smrt přišla tak rychle, že ani nestihl přijmout poslední pomazání. Kvůli nečekanému ochodu ze světa se začaly okamžitě šířit zkazky, že ho někdo otrávil. Hovořilo se o jezuitech, zednářích, francouzských jakobínech. A Marie Ludovika? Ta zemřela rovněž nečekaně jako její manžel, jen o pouhé dva a půl měsíce později…