Machu Picchu: Zmizelá chlouba Inků
Snad každý archeolog sní o tom, že se mu během kariéry poštěstí učinit objev, který by přepsal učebnice dějepisu. Pravděpodobnost je však extrémně nízká: Nález srovnatelný s odhalením Angkor Vatu se naposledy odehrál v roce 1911
Světlo světa tehdy znovu spatřily ruiny starobylého Machu Picchu. A přestože k jeho odkrytí nedošlo náhodou, jako když Henri Mouhot uviděl gigantický kambodžský chrám, i tento nález vědce šokoval. Jak jim mohla unikat existence dobře dochované pevnosti o rozloze 13 kilometrů čtverečních? Poté, co Inkové roku 1572 město opustili, zůstalo před okolním světem skryto mezi štíty hor více než tři staletí.
Nerozpoznaný poklad
Na místě sice po celou dobu hospodařili kečuánští potomci někdejších obyvatel, ale nepřicházeli do styku s „civilizovanějšími“ částmi planety. Na počátku 20. století se odehrávaly pouze ojedinělé kontakty s křesťanskými misionáři, z nichž někteří lokalitu nepochybně navštívili, aniž by si ovšem zřejmě uvědomili její význam.
Již dřív navíc Machu Picchu možná osobně spatřil německý inženýr Jorge von Hassel, který roku 1874 vytvořil jeho poměrně přesnou mapu. Nicméně o skutečné znovuobjevení stavby – jež se v roce 1983 jako jedna z prvních ocitla na seznamu UNESCO a náleží jí i titul novodobého divu světa – se postaral až americký senátor, cestovatel a profesor Yale University Hiram Bingham.
Dobrodruh z univerzity
Rodák z Havaje přitom archeologii nikdy nestudoval a sám sebe nejraději označoval jako průzkumníka či dobrodruha, díky čemuž později inspiroval filmovou postavu Indiana Jonese. Ostatně události z roku 1911 skutečně nemají k dobrodružnému příběhu daleko. Při expedici do Peru, kterou Bingham coby 36letý amatérský badatel vedl, se nespoléhal na historické záznamy, ale především na vlastní intuici.
Výprav do Jižní Ameriky měl tehdy za sebou již několik a hnala jej myšlenka, že se v neprobádaných Andách ukrývají dosud neobjevené ruiny inckých sídel, o nichž hovořili kečuánští domorodci. Cestovatel původně doufal, že narazí na pozůstatky Vitcosu, odkud Inkové vedli ozbrojený odpor po vpádu Španělů do Cuzca roku 1533. Ani v nejmenším však nepředpokládal, že se před ním vynoří jedno z hlavních center kdysi nejmocnější říše Jižní Ameriky. Jak později uvedl v knize Ztracené město Inků, k místu ležícímu 2 480 metrů nad mořem ho nasměroval místní dvanáctiletý chlapec, který cestu dobře znal, a jehož rodiče dokonce na několika původních terasách pěstovali obilí.
Památka v ohrožení
Naprostá většina Machu Picchu však zatím zůstávala skryta pod vegetací, takže Bingham nemohl hned přehlédnout celý jeho rozsah. Již v prvních zápisech si ovšem poznamenal, že nalezený kámen vykazuje značnou kvalitu, a okamžitě zahájil archeologický průzkum. S tím, jak se před ním postupně vynořovala stále větší plocha starobylého osídlení, mu bylo jasné, že se jedná o objev nedozírného významu. A jeho zpráva později skutečně vyvolala na akademické půdě mimořádný ohlas.
TIP: Zánik civilizací: Proč zkolabovaly mocné indiánské říše Inků a Aztéků?
V následujícím roce zorganizovala Yale University ve spolupráci s National Geographic Society důkladnější expedici, čímž započal systematický průzkum oblasti. A přestože se naše poznatky postupně značně rozšířily, ani po více než sto letech nemůžeme o dlouho ztraceném inckém městě s jistotou říct mnoho. Památka se mezitím proměnila v jeden z nejvyhledávanějších turistických cílů Latinské Ameriky. Historikové však důrazně varují, že příliv návštěvníků – a v posledních letech před pandemií jich přijížděly průměrně čtyři tisíce denně – znamená pro cenné naleziště vážné ohrožení.
