Peru: Chudnoucí říše Inků

Peru je čtvrtou nejlidnatější jihoamerickou zemí a odhaduje se, že v roce 2050 bude mít kolem 42 milionů obyvatel. Je to multietnický stát, jehož současné národnostní složení je výsledkem procesů odstartovaných již před několika stoletími.

Multietnický mix

Oblast dnešního Peru po tisíciletí obývali američtí indiáni a odhaduje se, že kolem roku 1520, kdy se schylovalo k evropské invazi, zde žilo asi devět milionů příslušníků tohoto etnika. Po uplynutí 100 let přítomnosti kolonizátorů se počet indiánů smrskl na asi 600 000, zbytek padl za oběť infekčním nemocem, jež sem zavlekli Evropané. To zhruba odpovídá vývoji, kdy by z deseti milionů obyvatel České republiky zbylo v roce 2110 necelých 670 000 lidí.

V průběhu 16. století v Peru na druhou stranu přibývali běloši a afričtí černoši dovážení jako pracovní síla. Po získání nezávislosti přijížděli do země evropští imigranti z Anglie, Francie, Itálie a Španělska. Ve druhé polovině 19. století nahradili černochy na místě levných dělníků Číňané, kteří se od té doby stali místní významnou menšinou.

Zobrazit na mapě Googlu

Roste ekonomika i chudoba

V desetiletích následujících po 2. světové válce byla ekonomika schopná absorbovat většinu rostoucí pracovní síly. Někdy v 70. letech 20. století ovšem započalo obecné zhoršování pracovních podmínek s klesajícími reálnými mzdami, rostoucí chudobou a mnoha projevy podzaměstnanosti.

Ekonomika Peru odráží geografickou pestrost této země. V horách jsou bohaté přírodní zdroje a oceánské pobřeží poskytuje výborné podmínky pro rybaření. Zejména díky těmto skutečnostem peruánská ekonomika rostla mezi roky 2002 a 2006 o 4 %. V letech 2007 a 2008 pak hrubý domácí produkt díky růstu světových cen kovů a minerálů poskočil každý rok o 9 %. Světová recese ovšem vzestup peruánské ekonomiky srazila na pouhé procento v roce 2009. Ačkoli expanze ekonomiky pomohla snížit množství lidí žijících v chudobě, počet obyvatel žijících pod její hranicí se pravděpodobně stále pohybuje okolo 40 %.

Zdraví podlomené nedostatkem

Na začátku 90. let minulého století bylo Peru zasaženo epidemií cholery, která podtrhla dlouhodobé problémy v oblasti zdravotnictví. Obyvatelé státu jsou minimálně zabezpečeni nějakou formou státní zdravotnické pomoci a existující prostředky jsou velmi nerovnoměrně distribuovány. Relativní dostatek zdravotnických zařízení je v Limě a větších provinciálních městech, ale v horách téměř neexistují. Zatímco v Limě připadá jeden doktor na 400 osob, v horách je to kolem 12 000 lidí na jednoho vysokoškolsky vzdělaného zdravotníka. Stejný poměr panuje ve všech zdravotnických aspektech.

Asi 25 % obyvatel měst a přes 90 % lidí žijících mimo města nemá přístup k pitné vodě a nemá kanalizaci. Kvůli tomu je populace nevyhnutelně náchylná k infekčním chorobám přenášeným vodou. Ačkoli úmrtnost novorozenců se snižuje, stále je nejvyšší ze všech zemí Latinské Ameriky, s výjimkou Bolívie a Haiti.