Lovec špionů Emanuel Voska: Jeho služeb využíval i prezident Masaryk

Uprostřed června roku 1914 přijel do Prahy Čechoameričan Emanuel Voska. O dvacet let dříve zmizel z Kutné Hory, kde mu jako horkokrevnému sociálnímu demokratovi hrozilo zatčení, a nyní se vrátil coby vážený novinář a bohatý podnikatel z New Yorku.

Pavouk spřádá sítě

Již na jaře si správně uvědomil, že situace v Evropě se vyhrocuje směrem k válce. Proto vybudoval síť, která by mu z domova dodávala zprávy. Plánoval také schůzky s některými českými politiky a zkusil zauvažovat, co by Češi dělali „v případě potřeby“. Když Rakousko zahájilo válku, obrátil se Masaryk na hosta z Ameriky s neobvyklou žádostí: „Nemohl byste jet zpátky přes Anglii? Potřeboval bych tam něco doručit.“ Voska, který byl ochoten k jakémukoli dobrodružství, souhlasil.

Při schůzkách v redakci deníku Čas, což byl neformální orgán Masarykovy strany, profesor budoucího špiona podrobně informoval o situaci v Čechách a Rakousku. „Některá čísla a jména vám dám písemně, ty byste si nezapamatoval,“ řekl Masaryk. „Až přijedete domů, zkuste sehnat peníze, hodně peněz. Budeme je potřebovat na pomoc rodinám perzekuovaných lidí i na akce v zahraničí.“ Voska se s tím svěřil příteli Vojtovi Benešovi. „Ale musíš ty papíry někam zašít!“ varoval ho Vojta. „V Německu jistě budou cizince přísně prohlížet.“

Den před odjezdem mu proto švec schoval do bot několik papírů se vzkazy. Byly to špionážní zprávy a vlastizrádná poselství: sdělte Rusům, že čeští vojáci k nim budou přecházet s bílými šátky v rukou a z nich pak vytvořte dobrovolnické pluky. 

Špionážní síť z vlastenců

Na doporučení z Londýna navázal Voska kontakt s britským námořním atašé kapitánem Guyem R. A. Gauntem. Němci a Rakušané, kteří se usadili ve Spojených státech, se snažili znemožnit výrobu a dopravu zboží Britům různými diplomatickými kanály, někde i sabotážemi. Voska si uvědomil, že by mohl z českých vlastenců, žijících ve všech koutech Spojených států, zorganizovat síť informátorů, kteří by Spojencům pomáhali odhalovat sabotéry. Gaunt tuhle nečekanou nabídku s radostí přijal. Nakonec jich měl Voska podle svého tvrzení 84.

Kurýři z Ameriky do Čech

Voska posílal z Ameriky do Čech kurýry a ukázalo se, že lepší šance mají lidé nikoli s rakouským, ale s americkým pasem. Několik takových odvážlivců se dokonce podařilo sehnat, avšak některé podezírala rakouská policie z nepřátelských úmyslů, takže nakonec skončili ve vězení.

Také velká česká pěvkyně Ema Destinnová, která vystupovala v newyorské Metropolitní opeře, se v dubnu 1916 vracela domů. Německý císař Vilém, který pěvkyni velice miloval, ji vybavil průvodním listem. Ten však neplatil u Rakušanů. Jak napsal její životopisec Miloslav Pospíšil, „byla u ní při přejezdu hranic v Podmoklech nalezena tajná zpráva a plány, které měla zašité v divadelních kostýmech“. Za takovou zradu byl trest smrti, ale Destinnová byla příliš známou osobností. Začátkem května ji úřady internovaly na jejím jihočeském zámečku.

Válka byla na dohled a Voska se proto domluvil s americkými a britskými úřady, že v okamžiku, kdy do ní vstoupí Spojené státy, předá washingtonskému ministerstvu spravedlnosti svůj archiv a kartotéku podezřelých. Americká vláda přerušila styky s Německem 3. února 1917. Prezident Wilson vyhlásil válečný stav vůči Německu 6. dubna téhož roku.

Do všech koutů světa

Záhy Vosku poslali Američané a Britové do Ruska, aby pomáhal tamní špionáži a kontrašpionáži a současně vydával protiněmecké pamflety. V létě 1919 se Voska i s rodinou vrátil do Československa a s Alicí Masarykovou zde založil Červený kříž. Předsedal Klubu amerických Čechoslováků a samozřejmě podnikal. Zastupoval americkou firmu na psací stroje Underwood-Monrovie, která měla kanceláře v centru Prahy na Národní třídě.