„Lid vzývá lípu, kloní se jí jako svátosti“ aneb Proč je lípa národním symbolem?
Památné stromy České republiky se dělí podle mnoha různých kritérií. Ať už je ale posuzujeme podle stáří, mohutnosti nebo výšky, téměř vždy tabulkám vévodí lípy. Co je na této dřevině tak zvláštního a proč se zrovna ona stala naším státním symbolem?
Lípa není národním stromem jen v České republice. Stejnou roli má například v Lotyšsku a ve zvláštní úctě ji mají téměř všechny slovanské národy. Tento fakt má hluboké kořeny, protože naši dávní předkové věkovité a mohutné listnáče uctívali jako božstvo.
Proti mouchám i démonům
Později se objevil zvyk vysadit vhodnou dřevinu v blízkosti svého obydlí. Zatímco ale například ořech plnil vysloveně praktickou funkci (odpuzuje hmyz, a proto se dává zejména do blízkosti hnojišť a kompostů), lípa byla považována za kouzelnou. Věřilo se, že dokáže zbavit černých myšlenek a zahnat zlé duchy, a časté bylo zdobit její větve obrázky Panny Marie či jiných svatých.
Lípa se vysazovala při svatbách, protože správný muž má „postavit dům, zasadit strom a zplodit syna“. Svou roli měla i v lidovém léčitelství. Listy spařené vodou a smíchané s vínem se při svalových křečích přikládaly na končetiny a pomáhaly léčit popáleniny. Odvar z květu zase prospíval při nachlazení a dráždivém kašli. Kůra chránila před otravou a lýko mohlo spoutat i démony.
Střevíce z lýčí
Slavné střevíce, které na paměť budoucím nechal vystavit bájný Přemysl Oráč, byly právě z lipového lýka. Kosmova kronika k tomu dodává: „Potom, oděn v knížecí roucho a obut v královskou obuv, vsedne oráč na bujného oře, avšak nezapomínaje na svůj stav, vezme s sebou své střevíce, zcela z lýčí ušité, aby je dal schovati pro budoucnost; a chovají se na Vyšehradě v knížecí komoře až podnes a na věčné časy.“ V tomto kontextu stojí za to připomenout, že z otky budoucího knížete nevyrostla lípa, ale líska.
Český badatel Čeněk Zíbrt uvádí, že ještě v 17. století poslal jakýsi mnich do Říma stížnost, že Jihoslované mají ve veliké úctě „strom nazvaný lípa (Chiamato Lippa) v krajině pusté, kde každou neděli deváté luny se schází mnoho lidí, Turkův i křesťanův se žertvami, se svícemi a podobnými věcmi. Duchovní sousední slouží tu mši za dary, které vybírá. Lid vzývá lípu, kloní se jí jako svátosti. Vypravují si, že lípa tvoří divy, vyslyší ty, kdož oběti přinesou, uzdravuje nemocné“.
TIP: Tajemství kruhů a čar: Co symbolizují svastika, kříž nebo třeba pentagram?
Vyslovený akcent na „slovanskost“ této dřeviny však kladou až básníci, jako je Slovák Ján Kollár (1793–1852) či Polák Ignacy Krasicki (1735–1801). „Oficiálně“ se strom stal symbolem až roku 1848, kdy na Všeslovanském sjezdu v Praze vybrali porobené národy lípu jako protipól velkoněmeckého dubu.
