Které říše byly v historii nejmocnější a jak obstály v prověrce času?

Slovem impérium vlastně rozumíme onu „mateřskou“ zemi a k ní příslušná území, kterým se může říkat kolonie, provincie či jinak a která mívají tu větší a tu menší míru samostatnosti. Které říše byly v historii nejmocnější a jak obstály v prověrce času?

Podobné soudy se neobejdou bez značné kontroverze. Podobné pomyslné žebříčky totiž postihují i závislá území, která jsou osídlena minimálně anebo vůbec. Navíc se do rozlohy některých států počítají a do jiných ne. Bystrý čtenář si navíc jistě vzpomene na mapu Afriky, kde si mocní muži neúrodnou poušť dělili podle pravítka nad jednacím stolem. Pár stovek kilometrů zde prostě nehrálo roli. Na opačné straně pak stojí Západní Evropa, kde se pro každý píď země prolévala krev. 

Španělské koloniální impérium

Bronz drží Imperio español se svými 25 000 000 km². Obrovská země se v průběhu 15. a 16. století stala průkopníkem v zámořských objevech. Získávání rozsáhlých území však šlo na úkor tamějších kultur, i když informace o záměrně zablešených a zamořených dekách jsou samozřejmě nesmyslné.

Období 16. a 17. století se říká Siglo de Oro, století zlata, a země tehdy měla 68 milionů obyvatel. Pak ale přišel úpadek a jednou z příčin byla mimo jiné bytnějící korupce. Málo známou součástí španělského koloniálního impéria je oblast Nootka, která zahrnovala pobřežní části dnešního státu Washington a část Britské Kolumbie. Španělsku však oblast patřila jen pět let od roku 1789 do roku 1794.

Mongolská říše

Těsné druhé místo a tudíž stříbrnou příčku získává Mongol-yn Ezent Güren, která ovládala území o rozloze 33 000 000 km². Doba jejího největšího rozmachu spadá do 13. a 14. století a ve 13. století zde žilo 100 milionů obyvatel. Nejznámějším panovníkem byl Temüdžin, známější jako Čingischán, který roku 1206 sjednotil rozdrobené mongolské kmeny. Legenda tvrdí, že když tento bojovník zemřel, začali se jeho vojáci obávat, že by jeho hrob mohl být znesvěcen. Proto schválně změnili tok řeky, vůdce pohřbili a pak řeku vrátili na původní místo. Další verze tvrdí, že byl jeho hrob udupán tisícovkou koní, zalesněn a pokryt věčným sněhem, aby nikdo nikdy nenarušil jeho věčný spánek.

Britské impérium

Zlatá medaile v našem žebříčku patří říši, nad kterou „slunce nezapadá“. Její rozloha činila v roce 1922 zhruba 34 000 000 km², což dohromady představovalo téměř čtvrtinu zemské souše. Díky tomuto obrovskému rozsahu se po světě rozšířil anglický jazyk, sporty jako kriket, ragby či fotbal anebo britský způsob vzdělávání. Britové se totiž velmi úporně snažili udržet si svůj životní styl.

TIP: Boj o černý kontinent: Po stopách evropského drancování Afriky

Pěkným příkladem byl život anglických koloniálních úředníků v Bengálsku. Neznámý autor z konce 18. století popisuje „běžný den běžného úředníka“ následovně: „Okolo sedmé hodiny ranní jeho dveřník otevře bránu a veranda je uvolněna pro jeho lokaje, nákupčí, poslíčky, kurýry, nosiče holí, stewardy a majordomy, písaře a solicitátory. Vrchní sluha vstoupí do haly a jeho ložnice v osm hodin. Paní je uklidněna a vyvedena po soukromém schodišti, buď do vlastního apartmá, nebo ven mimo dvůr. V té chvíli pán domu vystrčí nohy z postele, a celý dav, který ho čeká, vpadne do místnosti.“

A co že bylo kořenem anglického kolonialismu? Podle dobové anekdoty prý šlo o příslovečně líbezné britské počasí a příslovečně lahodnou insulární kuchyni. Obé tak Brity donutilo opustit ostrov a podmanit si přívětivější kouty světa. Zde se pak ze všech sil snažili žít „po anglicku“.