Krysí archeologie: Kterak hlodavci přispěli k výzkumu historie

Krysa obecná skutečně není žádný mazlíček. Paraziti, které ve své srsti přenáší, nejednou napomohli šíření vražedných epidemií. Ve Spojených státech amerických na ně ale badatelé nahlížejí smířlivěji. Krysy, coby nepůvodní a zavlečený druh, sem dorazily spolu s prvními osadníky z Evropy. A také hned začaly s „kolonizací“.

Datování

Od roku 1619, kdy na pobřeží Old Point Comfort vznikla osada Jamestown, doprovázeli neodbytní hlodavci kolonisty na každém kroku. Jinými slovy, historie „lidské“ kolonizace Severní Ameriky má s krysami mnoho společných bodů. Celé první dekády byly silně závislé na zdrojích potravy a útočištích, které vybudovali lidé. I proto se všude táhly s nimi.

Tam, kde je problém datovat lokální lidské osídlení pomocí kronikářských záznamů anebo jiných pobytových artefaktů, zvládnete to snadno s pomocí krys. Pravidelnost jejich rozmnožování a odpočet generačních přírůstků může s jistou nadsázkou pomoci datovat historii některých sídel přesněji než třeba letokruhy stromů nebo analýzy radiokarbonových nuklidů.

Ve virginském Williamsburgu se ale jejich přínos historickým vědám ukázal ještě výrazněji. Krysy jsou totiž až k neuvěření shánčlivé a pro stavbu svých hnízd si svévolně berou jakýkoliv dostupný stavební materiál ze svého okolí. Ve svém rodinném sídle jsou schopné ho po desítky let vrstvit. A tím konzervovat minulost stejně, jako kurátoři – ti to mají ale v popisu práce.

Krysí archiváři

Své o tom ví Dani Jaworski, manažerka architektonické sbírky koloniálního Williamsburgu. Tento zachovalý soubor historických budov z období kolonizace bychom nejspíš nazvali skanzenem. Když pověřili Dani strukturální úpravou objektů – někdejších domů, obchodů, škol, sýpek a hospody – zjistila, že krysy tu měly k lidem skutečně blízko.

Žily totiž přímo v meziprostoru dřevěných přepažení, mezi fasádou a interiérem. Odsazením stěn se odkryla tato letitá a už dávno neosídlená krysí hnízda, jež nabývala podobu až mnoha-metrákových hromad. Uvnitř se nacházely útržky papíru, kusy látek, drobné kosti, spousty fragmentů, trosek a odlomků lidmi využívaného náčiní. Krysa není potkan, libuje si v suchu. A tak byl veškerý nastřádaný materiál velmi dobře zachovaný. Když Jaworski poprvé objevila tu krysí spoušť za stěnami, velké nadšení to v ní neprobudilo. Když ale zahlédla dochované útržky čitelných novin z roku 1845 a neobvyklou vidličku s puncem roku 1861, rychle změnila názor. „Krysy jsou ve skutečnosti dokonalí malí archiváři,“ říká. „A jejich hnízdo je snímkem života lidí, kteří jsou už dávno pryč.“

Obrazy minulosti

Do rozebírání hnízd se pustili profesionálové a začali z nich pěkně po vrstvách odebírat doklady toho, co lidé před staletími jedli, četli a nosili, čím si zdobili své domovy. Krysy si snosily utěrky, vyšívané kapesníčky a někdy i celé boty. Williamsburg se v roce 1699 stal po Jamestownu novým hlavním městem, a s tím narostl i jeho hospodářský a politický význam.

I tento „zlom“ byl v nálezové situaci z krysích hnízd dobře patrný. Ve vzorcích přibylo například útržků vzácnějších látek a koberců, honosnějších knoflíků z oblečení a také útržků listů. Úlomky kostí pomohly dokreslit představu o typické kuchyni. A kusy ohryzaného nábytku pak doplnily to, odkud pocházelo bytové vybavení.

Objevy z Williamsburgu jsou cenné i proto, že ve městě žila velmi početná komunita černošských otroků. O jejich všední existenci se nedochovaly téměř žádné zprávy. V moderní americké historii jim není věnován příliš velký prostor. Nebyli totiž pro-abolicionisticky naladění. A se svou rolí druhořadých osob – sluhů, hospodyň a dělníků – se vnitřně sžili. V místní škole ale po sobě jejich děti zanechaly pokreslené papírky.

„Pozorování, sběr a analýza krysích hnízd v náležitém kontextu poskytuje výzkumníkům vzácný pohled na každodenní lidský život, který se nenachází v typických archeologických zdrojích,“ popisuje význam Travis McDonald, vedoucí restaurátorských prací a archeolog. „To jejich každodenní shromažďování běžných položek specifických pro dané místo poskytuje nenahraditelné informace těm, kteří studují historii.“