Kruté potírání magie: Jak vypadaly první čaroděnické procesy v českých zemích?

České země zůstávaly ve vztahu k čarodějnicím dlouho poměrně liberální a situace se začala pomalu vyostřovat až po nástupu Habsburků na český trůn. Příčinu je nutné hledat mimo jiné v postupné katolizaci obyvatelstva, jeho rostoucí senzibilitě vůči jinakosti a také v proměně justice. Ta obnášela mimo jiné znovuzavedení inkviziční formy vedení soudních procesů a rovněž snahu o unifikaci právního systému zaváděním řádů a zákoníků.

O jednotnosti postupu jednotlivých soudních tribunálů ovšem v této době nelze ještě hovořit. Morava se přikláněla ke staršímu zákoníku Constitutio Criminalis Carolina z roku 1532, zatímco v Čechách se začalo hojněji přihlížet k Právům městským království Českého z dílny staroměstského kancléře Pavla Kristiána z Koldína, která prošla schválením v roce 1579. Panovník se tak musel spokojit s faktem, že čarodějnictví začalo být plošně vnímáno jako zločin a jeho vyšetřování a trestání mělo právní podklad.

Dvaadvacet popravených ve Velké Bíteši

Za největší čarodějnický hon předbělohorské éry a zároveň první český proces s masovým vynášením trestů smrti se pokládá případ, který se odehrál v letech 1571–1576 ve Velké Bíteši. Jako většina případů tohoto období, začal i tento soud docela nenápadně a ze zcela jiné příčiny. První obžalovaná, jistá Marta Doležalová z Břežky, byla před soud předvolána nikoliv kvůli provozování magie, nýbrž kvůli obvinění z vraždy svého pána Martina Čamina. Obviněná vypověděla, že Čamina skutečně zabila a že tak učinila proto, že ji opakovaně bil.

Nadto jmenovala další dvě ženy z Jesenice coby spolupachatelky. Teprve při výslechu těchto dvou žen vyšlo jakoby mimochodem najevo, že společně vyráběly kouzelný prášek z prachu spálených vrabčích a psích těl. Mimo jiné také přidávaly rosu do těsta na chléb, jenž pak dávaly jíst kravám, aby víc dojily. Tyto nové obžalované navíc uvedly jméno další spolupachatelky, Markéty Ťuhýkalky. Ta měla onen prášek roznášet ženám v okolí, které jej dále využívaly převážně k otravám nepohodlných milenců a manželů.

Do smolné knihy obce Velká Bíteš pak postupně přibývaly vedle bezpočtu obvinění ze zabití další a další nařčení včetně „jízdy v povětří“, „škození lidem i dobytku“ a užívání těl „mrtvejch nekřtěňátek“ k nejčernější magii. Vyslýcháno a mučeno bylo několik desítek žen, z nichž nejméně dvaadvacet jich skončilo na hranici. Místo, kde byly popraveny, dodnes nese název Na spravedlnosti.

Brutální procesy v Nymburce

Ve výjimečně sofistikované tortuře a vynášení nezvykle krutých trestů se vyžíval soudní tribunál v Nymburce. V letech 1604–1606, kdy probíhal největší zdejší proces s čarodějnicemi, soudci vyslechli a mučili na dvě desítky podezřelých, z nichž více než polovina byla upálena či spálena, neboť valnou část obžalovaných na hranici donesli po kusech. Nejbrutálněji se místní popravčí vyřádil na Janu Špičkovi, pocházejícím z Dobrovic. Jan Špička byl v rámci řetězového procesu obviněn ze žhářství, krádeží a čarování, k čemuž se na mučidlech ochotně doznal. Ze zápisů v nymburské smolné knize dále vyplývá, že Špička prováděl kouzla škodlivá i prospěšná, že zohavoval oběšence na šibenicích a z částí jejich těl a oděvů připravoval čarovné lektvary.

TIP: Hranice v plamenech: Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

Jako svého učitele uvedl Jana Mendelku, řečeného Mendelíka, na něhož se snažil svalit všechnu vinu. Špička se totiž podle všeho domníval, že doznání a spolupráce se soudem bude chápána jako významná polehčující okolnost, a proto kromě Mendelky uvedl ještě několik dalších jmen. K jeho smůle se však soudci touto strategií obměkčit nenechali, ba naopak ho označili za obzvláště nebezpečného zločince a čaroděje a vyměřili mu exemplární trest: předtím než bude jeho tělo spáleno na prach, se mělo Špičkovi stát to, co on sám podle své výpovědi dříve spáchal na těle jednoho z nymburských oběšených.

Nejprve mu byly vyřezány pruhy kůže na zádech a následně jeden po druhém uťaty prsty na pravé noze. Následovalo utětí pravé ruky. Za zbylé končetiny byl Špička posléze přivázán ke kůlům, kde mu kat uřízl přirození. Až do této chvíle zůstával odsouzený při vědomí, střídavě omdléval a katovi pacholci jej nemilosrdně křísili. Vysvobození v podobě smrti se dostavilo až o několik chvil později, kdy kat Špičkovi rozpáral celý trup a vytrhl vnitřnosti a srdce. Hrůzné divadlo zakončil zabalením Špičkových vnitřností do jeho košile a vyvěšením na šibenici.