Křesťan s dobrou pověstí: Kdo mohl ve středověku vstoupit do cechu?

Cechovní sdružení byla zakládána hlavně ve 13.–15. století ve středověkých městech. Někde se nové cechy objevily i v 17. století, ale v těchto případech šlo nejspíš jen o výjimku. Cechy regulovaly cenu a kvalitu výrobků, organizovaly vlastní výrobu, hájily práva a zájmy svých členů, řídily příjímání nových členů i výuku tovaryšů a také skládání mistrovských zkoušek.

Pod ochranou kříže

Kromě reprezentativní a sociální funkce měly cechy i funkci náboženskou. Cechy byly i náboženská bratrstva, která byla ve městech velice vážená. Bylo obtížné se do některých těchto sdružení dostat. V kostelech měly své oltáře a každý z cechů měl i svého vlastního patrona. Do čela byl volen představený a cech se musel řídit danými cechovními regulemi. Cechy měly i vlastní znak a prapor, kterými se připomínali např. při městských slavnostech nebo náboženských svátcích.

Nešlo ale o žádné chudé skupiny kupců a řemeslníků. Disponovali i cechovní pokladnou, která se plnila příspěvky stávajících členů, poplatky učedníků i pokutami těch neposlušných. Tak si některé z cechů přišly na velké jmění, které pak většinou používali k ovlivňování městské politiky a svých zájmů. 

Bez původu není cechu

Pro příjímání nových členů měly jednotlivé cechy různé podmínky. Většinou se ale shodovaly na několika věcech. Zájemce o členství musel projít učednickými léty u některého jiného člena cechu, musel být měšťanem daného města a také musel předkládat tzv. zachovací list, který potvrzoval jeho manželský původ a řádný křest. 

TIP: Vůně čerstvého pečiva: Pekařina byla ve středověku zlatým řemeslem

Cechy postupem doby začaly brzdit rozvoj nových technologií, protože cechovní regule nepřály novým postupům. Staly se zastaralou institucí, která lpěla na tradicích ověřených staletími. A to se jim také stalo osudným. Během 18. a hlavně 19. století řada cechů zanikla s nástupem průmyslové revoluce.