Krém, pudr nebo muška: Jak se pěstovala krása napříč staletími?

K využití líčidel a mastí pro zdůrazňování vlastní krásy došlo už ve starověku. Jednou z vůbec nejpokročilejších civilizací, která kosmetické přípravky vyvinula a zdokonalila, byli Egypťané. Obyvatelstvo žijící v povodí Nilu sázelo na pečlivou a opakující se hygienu a s tím související pomůcky k dosažení co nejlepšího vzhledu. 

Řecká krása

Řecko-římská civilizace v umění Egypťanů pokračovala a formy kosmetiky obohacovala o materiály a zdroje, které byly ve Středomoří lehce dosažitelné. Oblíbené byly zejména různé masti a krémy prodávané v alabastrových lahvičkách, které byly obohaceny o celou řadu vůní. Za příměs sloužily zejména olivy nebo ořechy. Vedle líčení si římské ženy rády nechaly obarvovat vlasy, přičemž nejvýraznějším prvkem tehdejších představ o kráse byla plavost.

Muška jako symbol krásy

Středověk posunul ženu a její vizáž do zcela jiné roviny. Ženy a vše s nimi spojené byly náhle ďáblovým nástrojem, na krásu těla bylo pohlíženo v souladu s přísnými církevními naučeními velmi negativně. Používání přípravků, které by podněcovaly touhu mužů po ženách či obráceně, bylo v dobách středověku považováno za hřích. Ke znovunalezení krásy došlo teprve za renesance, která podnítila i přírodní vědy, jež bylo možné při vyvíjení nových kosmetických přípravků využít.

Ideál renesanční ženy požadoval štíhlou postavu a vysoké klenuté čelo. Barva pokožky měla být světlá až bílá, čehož se dosahovalo nanášením pudrů a mastí. Požadavek ještě výraznější běloby se však objevil teprve v závěru baroka, kdy se líčení překlenulo přes mez, kterou bychom my v dnešní době uznávali za krajní. Kosmetika znovu překročila práh ženského salonu a vnikla rovněž do domény mužů. Bylo to vynuceno zejména absencí jakékoliv hygieny. Zapáchající zpocení lidé překrývali výměšky silnými parfémy nebo mastnými vonnými oleji, ženy i muži pudrovali své tváře a výraznými křiklavými barvami na nich zdůrazňovali vlastní rysy.

U dam se tehdy navíc rozšířilo znaménko krásy, jemuž se pro svou podobnost se sedícím hmyzem vžilo označení muška. Královské dvory oplývaly ženami, které si mušky nechávaly malovat na všechna možná místa na těle, nejčastěji ovšem na lícní kost, nad rty nebo pod oko. Nezřídka se ovšem stávalo, že jediná dáma mohla mít okrasných znamének hned několik. Módě černých mušek se nevyhnuli ani pánové.

Kosmetika pro každého

Od 19. století začaly v souvislosti s pokrokem vědy a techniky vznikat první kosmetické laboratoře. Jednou z nově představených kosmetických pomůcek byla například řasenka, vyvinutá Eugenem Rimmelem. Zkrášlující přípravky však dosud zůstávaly pouze v budoárech vysoce urozených dam, k jejich masovému rozšíření došlo teprve s počátkem 20. století. V roce 1907 například francouzský lékárník Eugéne Schueller namíchal unikátní barvu na vlasy nazvanou Auréole. Jedinečný prostředek krásy byl brzy zaregistrován a Schuellerův podnik se záhy rozrostl pod názvem L´Oréal. 

Dalším převratným vynálezem v dějinách kosmetiky byla rtěnka ve formě tyčinky. S tímto tvarem přišla jako první francouzská společnost Guerlain, rtěnku v kovovém pouzdře dnešního typu představil veřejnosti Maurice Levy v roce 1915. Kosmetické přípravky 20. století se brzy staly běžnou součástí každodenního života ženy, v posledních letech začaly navíc pronikat rovněž do pánských toaletních taštiček.