Komety nepředstavují žádná zvláštní tělesa – ve skutečnosti se jedná jen o obří kusy špinavého ledu. Zajímavými se stávají až v okamžiku, kdy se dostanou do blízkosti Slunce.
Sluneční záření přinutí led sublimovat, do okolí kometárního jádra se uvolňuje prach a na něm se rozptyluje světlo. Vzniká koma a později i ohon, tedy to, co dělá kometu kometou. Každým průletem kolem naší centrální hvězdy však vlasatice přijde o značnou část své hmotnosti. Například Halleyova kometa ztrácí podle odhadů v maximu aktivity až 60 tun hmoty za sekundu a při jednom průletu přijde celkově asi o 6 × 1011 kg látky. Při její hmotnosti to znamená, že se zcela vypaří zhruba za sto průletů.
TIP: Proč některé komety nemají ohon?
Čím blíž ke Slunci se vlasatice dostane, tím rychleji o hmotu přichází. Komety Kreuzovy rodiny, tzv. „lízači Slunce“, pronikají dokonce tak blízko, že typicky nepřežijí ani jediný průlet a někde v hlubinách sluneční atmosféry se vypaří již při prvním přiblížení.
Některé vlasatice se rozpadnou na menší úlomky: Příčinou může být slapové působení naší hvězdy nebo velkých planet, případně vysoká aktivita komety samotné. Velké planety mohou rovněž vlasatici gravitačními „šťouchy“ ze Sluneční soustavy vystrčit. V neposlední řadě se pak komety, podobně jako planetky, mohou srážet s dalšími tělesy solárního systému – jako třeba Shoemaker-Levy 9 v roce 1994.
