Královna Uher: Jak se proměnil vztah Alžběty Bavorské k Maďarům

Kolovala v žilách Alžběty Bavorské pocházející z vedlejší linie bavorských a falckých panovníků krev uherských králů? Wittelsbachové vládli v Uhrách pouze jednou a krátce, a to na počátku 14. století, kdy na trůn usedl král Béla V. Jeho potomkem Alžběta sice nebyla, ale při detailním zkoumání jejího rodokmenu zjistíme, že bychom celkově mezi jejími předky napočítali osm uherských králů z rodu Arpádovců. S dalšími uherskými dynastiemi nebyla spřízněna, neboť pocházela z vedlejší wittelsbašské linie, o niž se až do 18. století královské rody nezajímaly. Nicméně vědomí pokrevního příbuzenství se středověkými strážci odkazu svatého Štěpána zcela jistě nepředstavovalo hlavní důvod jejího nadšení pro Uhry.

Opomíjená země

Mladičká princezna se stala rakouskou císařovnou, tím pádem i uherskou královnou pět let po tragických událostech při potlačení revoluce v roce 1849. Její manžel nechal tehdy pod vlivem své matky, arcivévodkyně Žofie popravit mimo jiné třináct generálů z nejváženějších uherských rodů, mnohé dal uvěznit a konfiskovat jejich majetek. Poté měly vztahy mezi uherskou aristokracií a dynastií daleko k harmonii, proto císařova svatba vyvolala v Uhrách v nejlepším případě neutrální ohlas, spíše ale mrazivý nezájem. Co dobrého si měli Uhři myslet o ženě, která se provdala za „netvora“?

Alžběta se v rámci „zaškolování“ na císařovnu učila klíčové jazyky „svých“ národů, s jejichž dějinami ji seznamoval též maďarský šlechtic, hrabě János Majláth. Skvělý vypravěč a znalec maďarské kultury ji ale v srdci lásku pro vzpurný národ nezasel, neboť byl loajální k rakouské dynastii. Rok po Alžbětině svatbě spáchal tento nadšenec pro magnetismus a mnemoniku spolu se svou dcerou sebevraždu ve Starnberském jezeře. Stejně truchlivý osud potkal na témže místě i Alžbětina milovaného excentrického bratrance, bavorského krále Ludvíka II.

Císařovnina první oficiální návštěva Uher v roce 1857 se nepovedla. Alžběta si přes odpor své tchyně prosadila, aby panovnický pár doprovázely obě jejich dcery, dvouletá Žofie a desetiměsíční Gisela. Nedbala varování, že na cestování po širé a nekonečné pustě jsou ještě velice malé. U obou dětí propukly průjmy, které křehkou Žofii umořily. Pravděpodobně podlehla tyfu. Po návratu do Vídně se zdrcená Alžběta utápěla v depresích a stále více se vzdalovala své rodině. U „nejhezčí panovnice na světě“ se navíc naplno projevila posedlost krásou a štíhlostí, mučila své tělo cvičením, jízdou na koni a příšernými dietami.

Zábavní Hunyadyové

Císařovnin hluboký zájem o Uhry poprvé vzbudila její první dvorní dáma pocházející z uherské aristokracie, hraběnka Karoline Hunyadyová von Kéthely, zvaná Lily. Byla císařovninou vrstevnicí a časem i blízkou přítelkyní. Na začátku šedesátých let 19. století se lékaři obávali, že císařovna onemocněla tuberkulózou, proto jí doporučili zdravotní pobyt na portugalské Madeiře. Během pobytu na ostrově uprostřed Atlantického oceánu se Alžbětino přátelství s hraběnkou výrazně upevnilo. Císařovna jí nepokrytě projevovala náklonnost, její společnosti dávala přednost před ostatními a s dalšími dvorními dámami sotva promluvila. Je pochopitelné, že atmosféra v císařovnině okolí kypěla žárlivostí a intrikami. 

Na ostrov přijel jako dvořan také bratr nejoblíbenější dvorní dámy, hrabě Imre Hunyady. A právě pod vlivem sourozenců Hunyadyových se císařovna na Madeiře začala intenzivně učit maďarsky. Nepochybně tím zaháněla nudu a učení se složitému ugrofinskému jazyku pro ni představovalo velkou intelektuální výzvu. Uspěla na výbornou, za několik let mluvila bez přízvuku a lépe než její manžel. Mimořádně pohledný hrabě Hunyady ale jako učitel dlouho nepůsobil, neboť se do snově krásné císařovny zamiloval, a proto byl urychleně odvolán do Vídně. Nakonec skončilo i přátelství panovnice s dvorní dámou Hunyadyovou zklamáním, neboť se hraběnka zamilovala, vdala a podle etikety již nemohla vykonávat svou službu. Pro císařovnu znamenal její odchod ode dvora trpkou a bolestnou ztrátu.

Vídni na truc

U navýsost konzervativního vídeňského dvora se Maďaři netěšili velké oblibě, neboť během revoluce sesadili rakouskou dynastii a vyhlásili samostatnost. Císařova matka Žofie dávala nepokrytě najevo své opovržení vůči všemu uherskému. A tak si Alžběta zamilovala odbojný národ také z protestu proti tchyni, dvorským zpátečníkům i české šlechtě, k níž pociťovala averzi. Byla přesvědčena, že dvořané z českých zemí se k ní nechovali přívětivě a nepovažovali ji za dobrou partii. 

Při rozvíjení císařovnina zájmu o maďarský jazyk, kulturu a politiku sehrála v šedesátých letech 19. století velmi důležitou roli její nová dvorní dáma a předčitatelka, Ida Ferenczyová von Vecseszék. Její jmenování všechny šokovalo, neboť pocházela z provinční nižší šlechty. Císařovna si ji vybrala, protože se Ferenczyová přátelila s předáky uherské liberální strany. Od prvního setkání si byly navzájem sympatické, panovnice oceňovala u o dva roky mladší krasavice její přirozenou, otevřenou povahu a upřímnost. Stala se z ní její skutečná přítelkyně, o čemž svědčí i skutečnost, že byla jedinou osobou, které císařovna kromě nejbližších příbuzných tykala. Možná to byla výjimka z pravidla, že „královské paláce jsou plné lidí, ale bez přátel“.

V polovině šedesátých let se z císařovny stala nadšená ochránkyně uherské elity. Vídeňští dvořané s hrůzou přihlíželi, jak se svým doprovodem mluvila téměř výhradně maďarsky, četla zakázané spisy o boji Maďarů za nezávislost a v roce 1866 si za války proti Prusku zvolila za bezpečné místo pro sebe a děti Uhry.

Prostřednictvím dvorní dámy Ferenczyové navázala kontakty s vůdci liberálů, hrabětem Gyulou Andrássym a Ferencem Deákem, kteří se zasazovali o setrvání v podunajské monarchii, ale požadovali zásadní omezení centralismu. Andrássy, rodák ze slovenského Vlachovo, byl příslušníkem jedné z nejstarších magnátských rodin, přitažlivý a oslnivý politik, sportovec a hráč. Během revoluce srdnatě bojoval proti rakouským vojskům a před trestem smrti se zachránil v exilu. Až po deseti letech se jeho matce podařilo dosáhnout synova omilostnění a návratu domů. 

Zapálená maďarofilka

Uprostřed války s Pruskem a Itálií, která se ve prospěch Rakouska nevyvíjela příznivě, se císařovna začala zasazovat o nutné ústupky uherské politické reprezentaci. Manželovi například napsala: „Andrássy formuloval své názory jasně a srozumitelně. Pochopila jsem je a získala přesvědčení, že, budeš-li mu důvěřovat, ale naprosto, pak budeme moci zachránit nejen Uhry, ale i celou monarchii. Musíš si s ním ale promluvit sám.“ Častá setkání císařovny s bývalým nepřítelem státu a jejich očividné vzájemné sympatie a fascinace daly podnět k pomluvám, že šlo o mimomanželskou aféru. Jenže panovnice byla neustále sledována, takže je vyloučeno, aby se s hrabětem zapletla.

Nadšená osmadvacetiletá Alžběta podporovala uherskou věc, hrála roli prostřednice mezi uherskou reprezentací a císařem a slovy historičky Hamannové se stala „téměř fanatickým nástrojem“ Andrássyho politiky. František Josef I. nesdílel manželčino nadšení, neboť se obával, že pokud ustoupí a udělí „vyděračským“ Maďarům rozsáhlé ústupky, rozkolísá rovnováhu ve své mnohonárodnostní říši. Navíc válkou aktuálně nejvíce trpěli obyvatelé českých a italských zemí. Avšak katastrofální porážka v bitvě u Hradce Králové a nebezpečí, že by exiloví maďarští revolucionáři opět bojovali s podporou Pruska za nezávislost, ho přiměly jednat.

V roce 1867 byla obnovena uherská samostatnost a ústava, Andrássy se stal premiérem a bylo vyhlášeno rakousko-uherské vyrovnání, které proměnilo monarchii ve dva svébytné politické celky. Alžběta sice triumfovala, ale o politiku se dále po zbytek života již nezajímala. Neosvědčila se v roli manželky a matky, stejně jako političky, neboť v době narůstajícího nacionalismu a volání slovanských národů po federalizaci říše bylo neblahé tak nepokrytě a jednostranně preferovat maďarský národ. Národnostní problém se vyrovnáním nevyřešil, naopak se stal podstatným důvodem zániku monarchie v roce 1918.

Velkolepá korunovace

Nové uspořádání podunajské monarchie završily v červnu 1867 čtyřdenní oslavy korunovace v Budě, jež poskytly maďarskému národu obrovské zadostiučinění. Zatímco se František Josef I. nikdy nenechal korunovat českým králem, v uherské metropoli si v chrámu svatého Štěpána užíval ovací šlechty i neurozeného obyvatelstva. Při položení koruny na hlavu nového pomazaného krále primasovi dokonce asistoval bývalý revolucionář a odsouzenec na smrt, hrabě Andrássy. Korunovační mši pro tuto příležitost složil maďarsko-slovenský skladatel Ferenc Liszt. 

Švýcarský vyslanec ve své zprávě neskrýval, že mu ceremonie přišla archaická: „(…) navzdory své nádheře a skutečné velkoleposti působil celý průvod na nezúčastněného diváka jako maškarní karneval (…) Tento pozůstatek středověku se přece jen už do naší doby nehodí.“ Dále svou vládu informoval, že Alžběta se stala nejpopulárnější osobou v celém království. Dokázala překonat hlubokou ránu, kterou vztahu mezi dynastií a lidem zasela revoluce let 1848–1849. Také list Pester Lloyd v den korunovace napsal, že láska národa plně patří královně, která je považována za skutečnou dceru Uher.

Královský pár následně dostal od šťastných poddaných darem nově rekonstruovaný a zařízený zámek Gödöllő. Také k němu nechali připojit železnici a zřídili speciální čekárnu pro „nejvznešenější“ cestující. Alžběta si největší barokní palác v Uhrách nazývaný „maďarské Versailles“ velmi oblíbila a často ho navštěvovala, celkem zde strávila dva tisíce dnů. V tamější  jízdárně si nechala zřídit cirkusovou manéž, kde se pořádala představení za doprovodu cikánské hudby. Císařovna dokonce závodila v jízdě na koni a v krasojízdě.

Láska Maďarů

Deset měsíců po korunovaci se císařskému páru v Budapešti narodil poslední potomek, arcivévodkyně Marie Valerie. Kdyby přišel na svět syn, měl se jmenovat Štěpán. Dcerku nazývali „uherským dítětem“ a vychovávali v maďarském jazyce. Stala se matčinou jedinou milovanou ratolestí. Později se provdala za vzdáleného bratrance, arcivévodu Františka Salvátora z toskánské linie.

TIP: Věrná a zdatná: Irma Sztárayová stála císařovně Sissi po boku až do konce

Přestože nadšení pro Uhry nepodědila, nese do dnešních dnů most přes Dunaj mezi Ostřihomí a Štúrovem její jméno. Sama Alžběta pak v maďarských dějinách ztělesňuje rakousko-uherské vyrovnání a řadí se po bok nejváženějších členek dynastií, jakými byly manželka Štěpána I. Svatého – Gisela, svatá Alžběta Durynská a praprababička Františka Josefa I., Marie Terezie.