Konec německého živlu: Proč se po válce nesmělo spojit Rakousko s Německem?

Císař Karel Habsburský se musel 11. listopadu vzdát podílu na vládě a odejít do ústraní. S rodinou opustil revoluční Vídeň a uchýlil se na zámek Eckartsau. Prozatímní německé národní shromáždění vyhlásilo 12. listopadu 1918 republiku Německé Rakousko, císařova práva přeneslo na státní radu a zrušilo všechna privilegia Arcidomu habsburského. 

Německé Rakousko? V žádném případě!

Bývalý císař Karel, byť byl v očích světa nyní už jen soukromníkem, se do konce života nevzdal úmyslu znovu se na trůn vrátit. Věděl, že musí – aby k tomu mohlo dojít – udělat několik věcí, především ale zabránit anšlusu Rakouska k Německu a uspořádat věci v Uhrách. Ve snaze o jejich úspěšné prosazení se silně angažoval. Rakouská delegace přijela na mírová jednání do Saint Germain-en-Laye s pevným úmyslem prosadit připojení k Německu. Karel si uvědomoval, že tomu je třeba zabránit za každou cenu. Pokládal za nezbytné posilovat nechuť dohodových spojenců vůči Německu a vzbuzovat v nich náladu proti každému jeho posílení. 

TIP: Selhání evropské diplomacie: Rozpoutaly versailleské smlouvy další válku?

Opět využil pomoci svého švagra prince Sixta, který s podporou vlivných přátel, především francouzského maršála Lyauteye, vstoupil do kontaktu s francouzskou vládou. Princové Sixtus a Xavier v únoru 1919 v Londýně přesvědčili britského ministerského předsedu Lloyda George, aby se postavil proti anšlusu. Když se navíc Clemenceauovi, který byl z principu proti jakémukoli posilování Německa, podařilo přesvědčit vůdce americké delegace plukovníka House, že není myslitelné, aby Německo vyšlo z prohrané války větší, než do ní vstupovalo, objevilo se konečně v mírové smlouvě uzavřené mezi Německem a vítěznými spojenci 28. června 1919 ve Versailles ustanovení, které spojení obou států zakazovalo. Německé Rakousko navíc muselo být přejmenováno na Rakouskou republiku.