Koktejl z tarantule, ryba fugu a chilli papričky: Laskominy, které mohou zabít

Ryba fugu, nazývaná rovněž takifugu (říční prase), je snad nejznámějším příkladem pochutiny, jejíž konzumaci pokládají někteří gurmáni za nenahraditelný zážitek a mnoho jiných lidí za holé šílenství. Maso této ryby totiž obsahuje jed tetrodotoxin, který je zhruba tisíckrát smrtelnější než kyanid. A právě malé množství jedu ve speciálně upravené rybě dodává prý jejímu masu jedinečnou chuť. 

Fugu má na jídelním lístku zhruba tisícovka japonských restaurací, v nichž ji připravují vyškolení kuchaři. Mimořádně pečlivý školicí proces trvá dva až tři roky a je ukončen vysoce ceněným certifikátem, který obdrží jen zlomek uchazečů. Každá chyba v průběhu školení totiž znamená vyhazov, protože certifikovaný specialista na fugu chybu prostě udělat nesmí.

Mravenčení kolem úst

Ryba fugu je vysloveně japonskou specialitou, přestože ji lze ulovit i v jiných mořích. Japonci však vynalezli recept na její bezpečnou úpravu, a pokud se objeví na jídelním lístku jinde než v Zemi vycházejícího slunce, jde vždy o předem upravenou a zmraženou rybu. Lov a prodej fugu je totiž v jiných státech přísně zakázán.  

Tato pochoutka je sice drahá, ale zájemců o její ochutnání je mnoho a každý rok zemře na následky otravy z nesprávně upraveného masa několik lidí. Proč? Protože jed, který se nachází hlavně v játrech, kůži a některých dalších orgánech (právě tyto části ryby nesmí kuchař v žádném případě poškodit), způsobuje u člověka postupné ochrnutí svalstva a zástavu dýchaní. Protijed neexistuje a oběť se při intoxikaci jednoduše udusí. Prvním příznakem otravy je údajně pocit mravenčení kolem úst a jediný způsob, jak nešťastníka zachránit, je napojit jeho plíce na umělou ventilaci, než účinky jedu pominou. 

Jedovaté řasy

Fugu je sice extrémně nebezpečnou, ale zdaleka ne jedinou rybou, jejíž maso může konzumenta zabít. Zdánlivě nevysvětlitelné otravy rybami jsou známé už z dob prvních zámořských objevitelských plaveb a v různé míře se objevují dodnes. 

Ryby se stávají pro člověka jedovatými paradoxně proto, že samy konzumují jedovatou potravu. Často jí bývají toxické řasy a sinice, které obsahují takzvané fykotoxiny.  Už po staletí je známá například takzvaná ciguaterová otrava.

Způsobují ji ciguateratoxiny ve svalové hmotě a vnitřních orgánech některých ryb, například kanice, murény, barakudy, chňapala bohara či soltýna barakudy. Jejich maso je sice za normálních okolností považováno za nezávadné a chutné, ale v některých mořích – například v tropických a subtropických oblastech Indického a Tichého oceánu i v Karibském moři – se tyto ryby živí toxickými řasami obrněnkami. Obětí takových otrav se pak stávají především cizinci, kteří loví na vlastní pěst. Místní rybáři totiž znají tradiční způsoby, jak danou rybu „otestovat“: hodí kousek masa do mraveniště, a pokud obsahuje jed, prchají od něj mravenci pryč. 

Každý rok je ve světě zaznamenáno asi padesát tisíc případů otravy ciguatoxinem. Jde o skutečně nebezpečný jed, který nelze neutralizovat žádnou úpravou a nelze ho odhalit čichem ani chutí. Jeho požití vyvolává zvracení, průjmy, křeče, paralýzu a poruchy dýchání, jež mohou v krajním případě skončit i smrtí.

Osm kilo papriček

Příkladem potraviny, v níž s radostí a požitkem konzumujeme také určitou dávku smrtícího jedu, jsou chilli papričky. Pocit pálení u nich způsobuje látka zvaná kapsaicin, která je v čisté formě toxická a může způsobit určité formy otrav včetně zástavy dýchání. Riziko však není velké, protože smrtelná dávka představuje zhruba osm kilogramů silně pálivých paprik.

TIP: Ochutnal satanskou vodku s pálivou chilli papričkou a skončil v bezvědomí

Ovšem některé chilli papričky mohou kvůli extrémně vysokému obsahu kapsaicinu vyvolat dechové potíže, nevolnost a zvracení – a také doslova pekelný zážitek v kontaktu se sliznicemi. 

Tarantule na česneku

Existují lahůdky, u nichž se sice smrtelnému riziku nevystavujete, ale při přípravě můžete dostat pár pěkně jedovatých kousanců. V Kambodži je to například koktejl z naloženého sklípkana (lidově nazývaného tarantule). Základem tamní oblíbené pochoutky, považované kromě jiného za léčivý elixír a afrodiziakum, je rýžové víno, plod chlebovníku a právě pavouk. Případné kousnutí sklípkana při přípravě vás sice nejspíš nezabije, ale ještě pár dní ho budete cítit. Navíc některé druhy vystřelují ze zadečku pichlavé chloupky, které se z kůže (a v horším případě z očí) odstraňují jen velmi těžko. 

TIP: Škodná na talíři: Krysí masíčko po kambodžsku

Jinou variantou pochoutky je pavouk naložený v rýžovém víně. Kambodžané ovšem sklípkany konzumují i smažené se solí a s česnekem či dochucené sójovou omáčkou. Kulinářská rada zní: smažte, dokud nohy neztuhnou. Pak bude zadeček méně tekutý.

Tradice pojídání sklípkanů však není v Kambodži příliš dlouhá a má spíše smutné kořeny. Místní lidé totiž začali výživový potenciál jedovatých pavouků objevovat v dobách hladomorů v 70. letech minulého století za nadvlády Rudých Khmerů. Dnes se ale z lovu a gastronomického využití osminohých členovců stala rovněž vítaná atrakce pro turisty.