Když vládl hlad: Největší hladomory v lidských dějinách
V minulosti se s hladomory potýkal celý svět, včetně Evropy. Mnohé zapříčinila nepřízeň počasí, často se však přidávaly i mocenské zájmy. Jaká nejhorší hladová období nás postihla?
Velký hladomor | 1315
Možná největší středověký hladomor zasáhl většinu Evropy. Dlouhá zima a nekonečné deště vedly k neúrodě. A zbytky plodin, které se podařilo vypěstovat, zdecimovaly hordy hlodavců. Mezi lidmi se ještě prohloubila sociální nerovnost, trpěli především ti nejchudší. Zemřely miliony obyvatel. Hladomor odstartoval krize a katastrofy, které zasáhly evropské státy i církev ve 14. století.
Ruský hladomor | 1601
Způsobil smrt až dvou milionů lidí, což představovalo asi 30 % ruské populace. Způsobila jej tzv. sopečná zima, vyvolaná patrně erupcí sopky Huaynaputina v Peru. Po ní v roce 1600 následovalo několik rekordně chladných zim za sebou. Špatná úroda zvýšila ceny obilí na dvojnásobek. V následujícím roce neměli rolníci dostatek osiva, a tak se nízká úroda a růst cen opakovaly.
Neúroda v Českých zemích | 1770
Jeden z nejtragičtějších hladomorů nastal za vlády Marie Terezie. Způsobila jej neúroda a špatná hospodářská situace po sedmileté válce. Nedostatek jídla a nemoci, které pronásledovaly podvyživenou populaci, zapříčinily smrt až 500 tisíc lidí (asi 15 % obyvatelstva), především na venkově.
Bramborový hlad | 1845
Velký irský hladomor způsobila neúroda brambor. Šlo o jinak odolnou plodinu, která mnoho pokolení před hladem často zachránila. V Irsku představovaly brambory v té době hlavní zdroj potravy. Deštivé počasí však způsobilo plíseň, která úrodu zcela zničila. Navíc ani britská vláda Irům nepomohla. Hladem zemřelo až milion a půl lidí, a další až dva miliony si zachránily život emigrací.
Holodomor | 1932
Neboli sovětský hladomor zasáhl hlavní oblasti produkce obilí, nejdrtivěji dopadl na území Ukrajiny, Kavkazu a západní Sibiře. Zapříčinila ho nucená kolektivizace, konfiskace úrody a pronásledování kulaků. Spolu se suchem a neúrodou to zcela rozvrátilo zemědělskou produkci a hlady zemřelo odhadem devět milionů lidí, z toho téměř čtyři miliony Ukrajinců.
Blokáda Leningradu | 1941
Německé a finské jednotky neúspěšně obléhali město 842 dní, patrně nejdéle v dějinách válečných konfliktů. I když se Leningrad zcela vyhladovět nepodařilo, neboť existovaly trasy, kterými proudily dodávky potravin, zemřelo hladem na milion obyvatel.
Bengálský hladomor | 1943
Válka odčerpávala zdroje i pozornost britské vlády, která neprovedla dostatečná opatření, aby v Bengálsku zabránila katastrofě. Stále se zvyšující počet obyvatel nedokázalo stagnující zemědělství uživit. Během války pak došlo k inflaci, která zapříčinila prudký růst cen a ti nejchudší neměli dostatek prostředků na obživu. Hovoří se až o třech milionech obětí.
Politika Velkého skoku
Čínský komunistický vůdce Mao Ce-tung hodlal nastolit ekonomický růst a zavést sociální reformy za každou cenu. Výsledkem byla nechvalně proslulá kolektivizace zemědělství a průmyslu. Ve jménu posílení ocelářského průmyslu například museli mnozí zemědělci roztavit kovové části svých strojů. To vedlo na mnoha místech ke kolapsu pěstování a distribuce obilí – a až ke 40 milionům mrtvých.
Chaos v Súdánu | 1984
Sucho a politická nestabilita hrály hlavní roli v mnohých afrických hladomorech. Súdánská vláda bojovala proti masivním protestům a neúrodu a nedostatek potravin už příliš neřešila. Navíc vzbouřenecká Súdánská lidová osvobozenecká armáda praktikovala taktiku partyzánské války, a tím bránila distribuci potravin. Ti, kteří emigrovali, zase zatěžovali ekonomiku sousedních zemí a záviseli na humanitární pomoci.
Namáhavý pochod | 1995
Tak severokorejská propaganda nazývala hladomor ve své zemi. Po pádu SSSR ztratil zdejší komunistický režim přísun levných strojů a surovin ze zahraničí. Nefunkční kolektivizované zemědělství se zhroutilo. V dalších letech vše dorazilo sucho a záplavy. Oficiální údaje o obětech hladomoru neexistují, odhadují se však až na tři a půl milionu mrtvých.
