Británie královny Viktorie: Bizarní móda a manželky na prodej

Ideál krásy v 19. století ztělesňovala postava ve tvaru přesýpacích hodin, což obnášelo nepsanou povinnost disponovat útlejším pasem, než jaký dovolují přirozené fyziologické dispozice. Součást běžné garderoby proto tvořily korzety, stahující dolní část žeber do co nejužšího průměru. Nejštíhlejší dámy pak dokázaly zmáčknout své útroby zhruba do 35 centimetrů. 

V obzvláštním kontrastu s tím působily krinolíny vyztužené obručemi tak, aby maximálně nafoukly svůj objem. Nejširší sukně měřily po obvodu i 5,5 metru a bezpodmínečně sahaly až k zemi. Považovalo se za nevhodné, ne-li pobuřující, aby žena či dívka byť na okamžik odhalila kotník. Jenže podobné množství látky se těžko uhlídalo, a odít se do uvedeného modelu znamenalo tak trochu sázku do loterie. Historikové odhadují, že ve viktoriánské éře přišlo o život na tři tisíce žen, jejichž krinolína se nedopatřením ocitla příliš blízko ohni v krbu, načež šaty na dotyčné rychle vzplály. 

Kilogramy látky v kombinaci se ztíženým dýcháním ve škrtivém korzetu navíc znamenaly, že dámy při společenských událostech běžně omdlévaly. Podle jednoho z možných historických výkladů není vyloučeno, že válendy s opěrkami pouze na jedné straně, jež tehdy patřily k častému vybavení interiérů, sloužily primárně právě k podepření kácejícího se ženského těla.

Jedovatá kosmetika

Důvodů ke ztrátě vědomí ovšem existovalo daleko víc. Vedle co nejštíhlejšího těla postavil módní diktát na piedestal také bělostnou pokožku, takže se leckterá dáma nejen neváhala uchýlit ke hladovění, ale často si přivodila i chronickou otravu. Kosmetické přípravky k zakrytí drobných nedostatků pleti totiž běžně obsahovaly toxické sloučeniny na bázi arzenu. 

Tehdy čerstvě objevený a popsaný prvek si získal popularitu díky právě vrcholící průmyslové revoluci a coby levný i dostupný materiál se záhy uplatňoval takřka ve všech odvětvích. Aniž by kdokoliv věděl o jeho negativních účincích, tvořil součást tapet, textilu i běžných potravin a dal se sehnat v každé lékárně. Muži dokonce s oblibou polykali arzenové pilulky v přesvědčení, že si tím stimulují libido. 

Pro dosažení světlejšího odstínu kůže se pro změnu používaly přípravky s obsahem olova a na příliš výrazné obočí se aplikovaly masti ze rtuti. Pokud jde o oči, měly dámy v kapse ještě jednu fintu, jak si dopomoct ke svůdnějšímu pohledu: Když nezabrala citronová šťáva, stačilo pár kapek tinktury z jedovatého rulíku zlomocného, který roztáhl zorničky. Mimochodem, jeho latinský název Atropa bella-donna neboli „krásná dáma“ má původ právě v této nebezpečné praktice.

Speciálně pro dámy

Ostatně příslušnice něžného pohlaví to neměly lehké nikde. Pokud jde o vystupování na veřejnosti, musely dodržovat poměrně striktní zásady. Během horkých dní bylo nemyslitelné si jednoduše obléct plavky a smočit tělo ve vodě. Řešení, jak se osvěžit a zároveň uchovat cudnost, tak představovaly speciální dřevěné maringotky podobné dnešním převlékacím kabinkám. Na rozdíl od nich však měly kola a dáma, jež si tam vešla odložit oděv, už nemusela – ba ani nesměla – vyjít ven. Naopak zůstala polooděná sedět uvnitř, zatímco koně s vozem nacouvali až do vody, kde se mohla dotyčná svlažit mimo slídivé zraky. Do roku 1901 navíc platil zákon, který mužům a ženám zakazoval se na pláži navzájem přiblížit na méně než osmnáct metrů.

Mezi velké „objevy“ viktoriánské éry patřila divoká příroda, což se zrcadlilo v obdobně zasažené romantické Evropě. Člověk poprvé vstupoval do lesů a hor nikoliv jako poutník, který se je snaží co nejrychleji překonat a zůstat naživu, nýbrž coby estét, jenž si vychutnává panoramata. A když se mohla na vysokohorskou turistiku vrhnout rakouská princezna Sissi, proč ne britská dáma? U žen se ovšem předpokládala výrazně křehčí psychika než u pánů a v dobových představách bylo možné, že turistka z ohromujícího výhledu omdlí. Proto se dámám doporučovalo hledět na svět skrz dřevěné rámečky, které úchvatné scenérie osekávaly do „snesitelných“ rozměrů. Samozřejmě ani tato móda nepřežila kontakt s realitou příliš dlouho.