Když se rodí následník: Co se dělo po narození korunního prince Rudolfa?

Až třetí dítě, které se Františku Josefovi a císařovně Sissi narodilo, byl vytoužený chlapec

25.07.2019 - Josef Veselý



Rudolf, jediný syn císaře Františka Josefa I. a Alžběty, se všemi svými jmény jmenoval Rudolf František Karel Josef. Jeho příchod na svět roku 1858 byl v dynastii Habsburků vůbec posledním narozením korunního prince. 

Naposledy se habsburský následník trůnu narodil před pětašedesáti lety. František II. (později coby rakouský císař František I.) dostal od císařovny Marie Terezie Neapolsko-Sicilské syna Ferdinanda. Ten byl sice dobrosrdečné povahy, leč intelektu poněkud omezeného, navíc epileptik, a potomka sám nikdy neměl. V dramatickém roce 1848 přenechal svůj trůn mladému synovci Františku Josefovi.

Sto jeden výstřel

Pokročme o deset let dál. Přišel 21. srpen 1858 a narodil se princ Rudolf. Bylo to tři dny po osmadvacátých narozeninách Františka Josefa I., císařovně Alžbětě bylo teprve jedenadvacet. Čistě genealogicky pocházel novorozený korunní princ ze tří čtvrtin z Wittelsbachů a pouze z jedné čtvrtiny z Habsburků. Či ještě přesněji z habsbursko-lotrinského rodu. Jeho otec měl wittelbašskou a habsburskou krev „fifty-fifty“, zatímco jeho matka byla stoprocentní Wittelsbachovna. 

Leč věnujme se slavnému okamžiku následníkova narození. Dvacet děl oznámilo tu radostnou událost sto jedním výstřelem. V celé monarchii se úřední budovy, školy a kasárna rozzářily světly a byly vyvěšeny vlajky. Také slavnostní bohoslužby se konaly, šťastný otec založil ve Vídni nemocnici pro tisíc pacientů (Rudolfův špitál), a i lid se radoval. Pekaři rozdávali gratis chleba, obce zase topné dříví, bohatí dávali dary nalezincům, šestinedělkám, vdovám a válečným invalidům. Divadla pořádala benefiční představení, ze kterých šel výtěžek ve prospěch chudých. Velice pohotový byl skladatel Josef Strauss, který narychlo zkomponoval Pochod rakouského korunního prince

Novorozeně obdrželo hned první den svého života zvučný titul. „Přeji si, aby náš z Boží milosti darovaný syn patřil od svého vstupu na tento svět naší udatné armádě. Proto jej jmenuji do hodnosti plukovníka.“ Taťka mu vložil do mahagonové kolébky šerpu s medailonkem Řádu zlatého rouna a jmenoval ho čestným majitelem 19. pěšího pluku. Tomu se od nynějška říkalo Das Regiment Kronprinz. Od prvního dne života otec syna předurčil k vojenské kariéře, i když se později ukázalo, že má vlohy spíš k vědě. 

Matka odsunutá do pozadí

Porod trval dlouho a byl těžký. Maminka dostala za korunního prince trojpramenný náhrdelník z perel v ceně 75 000 zlatých. Hotové jmění. Alžběta navrhovala, aby se dítě jmenovalo po bavorském dědečkovi, tedy Maxmilián, což ale nepřicházelo v úvahu. Císař rozhodl (ovšem před ním měla zásadní slovo jeho matka Žofie), že princ ponese jméno zakladatele habsburské dynastie. Tedy Rudolf. A tak už to mělo zůstat napořád, ohledy na přání matky se nebraly.

Sissi měla dost mléka a chtěla synka kojit, leč narazila. „Císařovna přece není žádná selka! A nebude si jenom tak z kapricu hrát na kojnou!“ Rudolfa tak kojila jedna kyprá Moravanka jménem Marianna. Matka zatím v důsledku marné laktace dostala těžký zánět prsů. Sissi přišla nejen o zemřelou dcerku Žofii, ale svým způsobem také o svou druhou dceru Giselu, jakož i o Rudolfa. Od té doby rezignovala a brzy poté, co se Rudolf narodil, začala z Vídně prchat, většinou pod záminkou, že se jede léčit. Během dvou let synka takřka neviděla, a pokud ano, tak se jím potěšila asi jako svými psy – pohladila ho, pochválila, předala dárek. A zase zmizela. 

TIP: Sissi vs. arcivévodkyně Žofie: Tchyně sledovala mladou císařovnu na každém kroku

Už jako dvouletý přijal korunní princ Rudolf v Hofburgu delegaci svého pluku. Kapitán mu řekl: „Korunní princi! Vy jste majitelem, ale i plukovníkem našeho pluku, měl byste nám tedy velet. K tomu by ovšem bylo vhodné, abyste jel na koni.“ Malý Rudolf neváhal a přerušil ho s tím, že on má koně má, báči Lichtenštejn mu ho prý daroval, ale je jenom dřevený. „To ho sem musíme dopravit,“ řekl kapitán a chlapec odběhl v radostném vzrušení. V okamžiku byl korunní princ v sedle dřevěného šimla a velel jasným hlasem, jak mu důstojník předříkával. Panovník se v průběhu onoho divadla rovněž dostavil a netajil se spokojeností. 

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci