Když se perou biskupové: Olomoucké biskupství vs. Praha (2)
Pohaněný Jan utekl ke knížeti Vratislavovi a popsal mu, co se na olomouckém hradě odehrálo
Nešťastná událost se samozřejmě neobešla bez dohry. Jan knížete upozornil, že bezpráví se nepřihodilo jen jemu, biskupovi, ale též tomu, kdo jej do úřadu dosadil, tedy knížeti. Vratislav si takovou urážku samozřejmě nenechal líbit a vypravil Janova kaplana Hagena coby posla se stížností k papeži do Říma.
Předchozí část: Přečtěte si, jak začal spor o olomoucké biskupství
Přepadený posel
Jako by nebylo všech trampot a nepříjemností dost, ani biskupův duchovní neušel pomstě druhé strany. Po cestě se nešťastnou náhodou dostal do spárů jednoho Jaromírova přívržence. Když ten zjistil, kdo je kurýr zač a kam jede, zabránil mu v další cestě. Poslal na něj své druhy, kteří ho oloupili a na věčnou památku mu uřízli nos.
Do Říma dorazilo teprve druhé, teď již s větší obezřetností vypravené poselstvo. Tím byl zahájen dlouhý spor o olomoucké biskupství, jenž se zpočátku vyvíjel v Jaromírův neprospěch. Byl zbaven kněžství, biskupského úřadu a tedy i veškerých příjmů z něj. Kdo chce mít víc, nemívá nic... Jaromír byl ale bojovník a vzdát se rozhodně nehodlal. Měl štěstí, že se za něj postavilo domácí duchovenstvo, mohučský arcibiskup a dokonce i vlivná italská hraběnka Matylda, jež byla podle Kosmy jeho vzdálenou příbuznou. Jaromír se navíc ukázal jako obratný vyjednávač, takže papež rozsudek po čase zmírnil a suspenzi z velké části zrušil. Ani to však ještě nebyl konec. Netrvalo dlouho a vychytralý Přemyslovec mohl slavit úplné vítězství. Zachoval se podle hesla „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ a všechna obvinění z nekalého útoku popřel, čímž se mu podařilo kurii přesvědčit o své nevině. V roce 1074 se mu dostalo plné rehabilitace.
Jaromírův dlouhý spor
Jaromírův triumf se zdál naprostý. Nejen že si svoji biskupskou hodnost a čest uhájil, ale dokázal dosáhnout i původního cíle – olomoucké biskupství bylo zrušeno a obě diecéze se opět spojily v jednu pod správou pražského biskupa. Císař Jindřich IV. s tím dal souhlas na sněmu v Mohuči v roce 1085, papež Řehoř VII. záležitost potvrdil a nic jiného nezbývalo ani Vratislavu II. V té době biskup Jan zřejmě ještě stále žil, zemřel pravděpodobně teprve ke konci onoho roku. Dočkal se tedy hořkého vyústění příběhu, jenž začal tak krušně Jaromírovou návštěvou Olomouce o celých třináct let dříve.
TIP: Odpor vůči režimu, sex a násilí: Biskup Gebhart si s morálkou hlavu nelámal
Na pražském biskupství mohlo zavládnout veselí. Jenže jen ten, kdo se směje naposled, se směje i nejlépe. Jan ani Jaromír nemohli vědět, že zrušení moravského biskupství bude událostí velmi dočasnou. Vratislav II. se nevzdal a v roce 1088 olomoucký stolec znovu obsadil svým kaplanem. Rozhořčený Jaromír se vydal žalovat do Říma, ale na cestě při přechodu Uher znenadání zemřel. Svůj boj nakonec po všech peripetiích prohrál a olomoucké biskupství si svou existenci uhájilo již natrvalo.
