Když se bratři nebratří aneb Přemyslovská hra o trůny

O nějaké holubičí povaze našich předků si nelze dělat iluze. Vraždy a násilnosti byly běžnými metodami boje o moc. Tak nějak se s nimi počítalo. Zvláště když vládnout může jen jeden a zájemců je tolik! Knížecí stolec se stává tak trochu „rizikovým pracovištěm“. Zvláště, pokud měl kníže ambiciózní sourozence.

Musí se bratrů zbavit!

Když v roce 999 umíral Boleslav II., jemuž dal Kosmas přídomek Pobožný, bylo přemyslovské území zhruba dvakrát větší než současná Česká republika. Brzy to už ale platit nebude. Boleslav II. vládl poměrně dlouho a dožil se na svou dobu vysokého věku. Postaral se o pokračování rodu, zanechal po sobě tři syny. Měl by vládnout nejstarší z nich - Boleslav III., který dostal díky barvě vlasů přídomek Ryšavý.

I když Boleslav II. nabádal své syny podobně jako kdysi Svatopluk na Velké Moravě k jednotě, podezíravý Boleslav III. se rozhodl bratry vyřadit z následnictví. Jaromíra dal vykastrovat, aby nemohl žádat trůn pro své potomky, a mladšího Oldřicha mínil udusit v lázni. Jenže to trochu „zpackal“. Oldřicha nejspíš někdo varoval a ten unikl téměř jisté smrti. Nakonec před Boleslavovou nenávistí raději všichni uprchli - vedle Oldřicha i zmrzačený Jaromír a také matka Emma a uchýlili se do vyhnanství k bavorským příbuzným.

Po krátkém intermezzu, kdy se Čech v roce 1003 zmocní polský král Boleslav Chrabrý, aby byl po roce vyhnán, se konečně vrací do vlasti kníže Jaromír. Žádný z našich panovníků neměl tak krutý úděl jako on. Starší bratr ho nechal vykastrovat a při „vyspělosti tehdejší chirurgie“ si asi dovedeme představit, jaké trauma si nesl po zbytek života. A to byl teprve začátek jeho potupného a nesmírně krutého konce! Jaromír usedá na český knížecí trůn s podporou mocného římskoněmeckého krále Jindřicha II. na podzim roku 1004. 

Všeho schopný Oldřich

Jaromírova vláda závislá na římskoněmeckém králi Jindřichu II. se zdála příliš slabá jeho mladšímu bratru Oldřichovi.  Na jaře 1012 provedl palácový převrat, zbavil Jaromíra trůnu a usedl na něj sám. A Jaromír? Podařilo se mu z Čech uniknout. Nejdřív si šel stěžovat k Boleslavu Chrabrému, a když tam nepochodil, obrátil se na Jindřicha II., jehož věrným vazalem byl donedávna také. Ten nejen že mu nepomohl, ale dal ho naopak uvěznit v Utrechtu na dlouhých dvacet let. Nejmladší z trojice bratří Oldřich vládnoucí více než dvě desetiletí od jara 1012 až do podzimu 1033 byl patrně nejschopnější. 

Konec Oldřichovy vlády byl dramatický a trochu záhadný. V roce 1033 byl sesazen a uvězněn. Do Čech se vrací, ani už skoro nevíme pokolikáté, Jaromír. Na Moravě ve stejnou dobu vládne Oldřichův neurozený syn Břetislav. Na jaře 1034 se Oldřich ale vrací z exilu, oslepí bratra Jaromíra a zapudí svého syna Břetislava. Moc dlouho nevládne. O pár měsíců později 9. listopadu 1034 nečekaně umírá…

Jestli Oldřich zemřel přirozenou smrtí či mu někdo pomohl, nevíme. Smrt ho překvapila při hostině. Mnozí se proto domnívají, že mohl být otráven. Logicky má nyní vládnout slepý a vykastrovaný Jaromír. Ten se ovšem zachová moudře a velkoryse. Mrtvému Oldřichovi veřejně nad rakví odpustí své zmrzačení, a když se vrátí z vyhnanství synovec Břetislav, uvede ho oficiálně na trůn a sám odchází do „knížecího důchodu“. 4. listopadu 1035, když v noci seděl na záchodě, „proklál ho kdosi ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních“.