Když padají rakety aneb 10 největších kosmických neúspěchů (2)

5. Drobná softwarová závada

Kdy: 4. 6. 1996
Kde: Francouzská Guyana (ESA)
Co: roztrhání rakety Ariane na kusy

Evropská nosná raketa Ariane 5 patří k nejspolehlivějším nosičům dnešní doby: má za sebou sérii 57 startů bez nehody. Její počátky však byly velmi krušné. Šlo o velmi ambiciózní projekt, do něhož Evropská kosmická agentura (ESA) vložila zhruba osm miliard dolarů. Raketa původně vznikla pro evropský raketoplán Hermes, přičemž ji silně ovlivnila podoba amerického raketoplánu: měla dvojici pomocných motorů na tuhá paliva a středový stupeň na kapalný vodík a kyslík.

Když ale 4. června 1996 po několika letech odkladů konečně odstartovala, ke všeobecnému zděšení se v 32. sekundě letu „rozsypala“. Následné důkladné vyšetřování odhalilo, že na vině byla softwarová závada! Ariane 5 využívala inertní navigační plošinu z předchozí verze rakety Ariane 4. Jenže „pětka“ měla odlišný profil letu. Jednalo se o zcela nový nosič, který vykazoval asi pětkrát větší horizontální zrychlení než jeho předchůdce. Inertní navigační plošina se až do určitého okamžiku nijak neprojevovala, ale v kritické chvíli už nedokázala zvládat příliv neočekávaných dat a zareagovala „zatuhnutím“. Autopilot to vyhodnotil jako odchylku od dráhy letu (byť Ariane 5 letěla přesně, jak měla) a nařídil bleskovou korekci vyklopením všech motorů na maximum. Raketa poté prudce vybočila a dynamické síly ji doslova rozervaly na kusy. 

Následné šetření ukázalo, že plošina z Ariane 4 se považovala za odzkoušenou a že v případě Ariane 5 neprošla ani nejjednoduššími testy, které by chybu odhalily.

6. Svatovalentýnský masakr

Kdy: 14. 2. 1996
Kde: Čína 
Co: pád a exploze nosné rakety; až stovky obětí

Čtrnáctý únor 1996 se měl stát velkým dnem čínské kosmonautiky, která se už několik let snažila prorazit na světových trzích nabídkou svých nosičů za dumpingové ceny. Některé organizace se nechaly zlákat, i když v té době čínské nosné rakety kvalitou příliš neoplývaly. Patřil k nim i satelitní operátor Intelsat, který za vynesení své družice zaplatil 56 milionů dolarů – zhruba polovinu ceny v porovnání s využitím evropské Ariane 4.

Start vysílala v přímém přenosu čínská i americká média. Jenže se poněkud nepovedl: první dvě sekundy letu probíhalo vše dobře, ale než nosič minul horní patra rampy, prudce se naklonil. Dodnes není jasné proč – Čína totiž moc informací nezveřejnila. Za nejpravděpodobnější příčinu se považuje selhání palubního navigačního systému. Raketa se každopádně „položila“ na bok, ale nezřítila se hned. Pokračovala v letu dalších 22 sekund, během nichž v prakticky horizontální poloze urazila 1 850 metrů, než dopadla a explodovala.

Dva týdny po nehodě zveřejnila čínská média stručnou zprávu, že si výbuch vyžádal šest obětí a 57 zraněných a že poškodil 80 domů v přilehlém městečku. Ovšem záběry získané západními televizními společnostmi ukazovaly obraz naprosté zkázy. Záhy se tudíž objevily spekulace, že skutečný počet obětí je mnohem vyšší. Média proto nehodu překřtila na „svatovalentýnský masakr“. Některé zprávy hovořily dokonce až o 300–500 obětech, a šlo by tudíž bezkonkurenčně o největší katastrofu v historii kosmonautiky. 

Jeden pozitivní efekt však havárie měla: Čína totálně přehodnotila svůj systém kontroly kvality, takže od onoho nešťastného února 1996 zaznamenala jen jedinou nehodu rakety. A to přesto, že v posledních letech posílá do vesmíru více nosičů než tradiční velmoc, Spojené státy.

7. Když pršela Delta

Kdy: 17. 1. 1997
Kde: USA, Florida
Co: ohnivá exploze nosiče Delta II

Sedmnáctého ledna 1997 odstartovala z mysu Canaveral na rutinní misi raketa Delta II: nosič měl za sebou sérii 55 úspěšných startů a chystal se dopravit do vesmíru další družici navigačního systému GPS. Jenže v 13. sekundě letu se ve výšce půl kilometru naprosto nečekaně proměnil v ohnivou kouli, z níž následujících deset minut „pršely“ úlomky a zbytky paliva.

Všech 73 techniků v řídicím středisku vzdáleném jen pár set metrů od rampy si muselo nasadit respirátory, protože Delta II používá toxické pohonné látky. Šlo o správné rozhodnutí, protože jeden z padajících úlomků rakety poškodil šachtu s kabeláží vedoucí do bunkru a dovnitř se dostal venkovní vzduch. Koncentrace toxických výparů nicméně nepřekročila bezpečnou hranici.

Hlavního viníka nehody se nikdy nepodařilo určit: podle všeho došlo k poškození pláště jednoho z devíti motorů na tuhá paliva, které obepínají první stupeň. Sledovací kamery u něj zaznamenaly černý obláček kouře zhruba v šesté sekundě letu: v kritické třinácté sekundě pak motor praskl, raketa prudce vybočila a autodestrukční systém ji zničil. Důvody poškození pláště motoru se ale vypátrat nepodařilo. Jednu z možných příčin představovalo použití nového transportéru pro přepravu motorů, jehož některé konstrukční prvky se nacházely velmi blízko u kritického místa pláště. Dost možná, že se motor poškodil právě při přepravě. Po nehodě se každopádně výrobce, firma McDonnell Douglas, vrátila k původnímu transportéru – a nehoda se už nikdy neopakovala.

8. Start z moře – v moři plamenů

Kdy: 30. 1. 2007
Kde: SeaLaunch, Tichý oceán
Co: zřícení nosiče Zenit na mořské plošině

SeaLaunch představuje projekt „mořského kosmodromu“: plošina s raketou Zenit se může přesunout do místa, které je pro daný vzlet optimální. Start zmíněného nosiče 30. ledna 2007 se však změnil v ohnivé inferno, když se motor prvního stupně rakety zažehl, načež se stalo něco naprosto nečekaného: namísto vzhůru se šedesátimetrová raketa poroučela směrem dolů – a o několik okamžiků později následovala mohutná exploze nosiče o hmotnosti 460 tun. Vypouštěcí komplex se proměnil v jednu ohromnou ohnivou kouli. Naštěstí se veškerý personál zajišťující start nacházel na pět kilometrů vzdálené lodi Sea Launch Commander.

Některé zprávy bezprostředně po havárii hovořily o tom, že došlo k takovému poškození plošiny, že se potápí a během několika hodin zmizí pod hladinou. Katastrofické scénáře se však nepotvrdily – naopak, plošina se podle všeho poškodila méně, než se čekalo (ačkoliv nastal ten nejhorší možný scénář havárie). Podařilo se ji tedy dopravit do přístavu, opravit a projekt znovu uvést do provozu.

9. Nejdražší havárie

Kdy: duben 1999
Kde: USA, Florida
Co: navedení na špatnou oběžnou dráhu

Za nejdražší katastrofu v historii kosmonautiky se označuje selhání rakety Titan IVB v dubnu 1999, kdy došlo ke zničení vojenské družice Milstar. Ačkoliv armáda ohledně svých zakázek (a v případě zpravodajských družic zvláště) nikterak sdílná není, vzniklá škoda přesáhla podle odhadů dvě miliardy dolarů.

Raketa po startu z mysu Canaveral havarovala v důsledku softwarové chyby: v navigačním programu byla jedna desetinná čárka zapsána o jednu pozici vlevo, čímž danou hodnotu desetinásobně snižovala. Horní stupeň Centaur stabilizovaný rotací se tak roztočil desetkrát víc, než měl. Horší však bylo, že se měl zažehnout dvakrát a že mezi oběma zážehy se měla rotace pomocí palubních trysek zastavit. Na zastavení zvýšené rotace se však spotřebovala většina disponibilního paliva a během druhého zážehu se stupeň odpovídajícím způsobem nestabilizoval. Družice Milstar se tak dostala na špatnou dráhu.

10. Proton v kotrmelcích

Kdy: 2. 7. 2013
Kde: Kazachstán, Bajkonur (Rusko)
Co: náraz nosné rakety do země

Druhého července 2013 vzlétla z Bajkonuru raketa Proton, avšak po půlminutovém letu skončila v jezeře plamenů nedaleko rampy. Šlo přitom o skutečně spektakulární nehodu. Raketa sice vyrazila k obloze, ale už po několika sekundách se začala nebezpečně kymácet na všechny strany. Následně se zastavila, překlopila a s ještě pracujícími motory zamířila k zemi. Cestou se odlomil horní stupeň a vynášený náklad (trojice družic pro navigační systém GLONASS).

Trojici senzorů úhlové rychlosti DUS totiž technici nainstalovali na raketu „vzhůru nohama“: hodnoty, které čidla dodávala řídicímu systému, tak byly nesmyslné. Před startem přitom není možné funkci senzorů prověřit, lze je pouze vizuálně zkontrolovat. Všichni, kdo měli kontrolu provést, svým podpisem stvrdili, že je vše v pořádku… 

Vyšetřovací komise dále upozornila, že na raketě bylo provedeno celkem devatenáct změn v rozporu s projektovou dokumentací. A že raketa neprošla standardní technickou přejímkou a šla rovnou na start. Nebo že se nepořizovala žádná fotodokumentace či videonahrávka z výroby, která by sloužila jako podklad pro kontrolu správné instalace. Nic z toho nemělo na havárii vliv, ale dokresluje to šlendrián, který ve výrobě panoval.