Kdy přišli Romové na naše území? A co o nich psali středověcí kronikáři?

Proč Romové vlastně odešli z původního domova? Jejich pravlast nebyla žádným rájem. Existovala zde celá řada drobných království, která proti sobě neustále válčila, a proto pravděpodobně již ve 3. století došlo k prvnímu hromadnějšímu exodu. 

Domové a Romové

Právě v této době také perský šáh dobyl území dnešního Pákistánu, a řečená oblast se stala kolonií. Toto místo uprchlíky nesmírně lákalo, protože nabízelo mnohem lepší životní podmínky. Vznikla zde i nová etnická skupina Domů, přičemž ze slova „Dom“, které původně znamenalo člověk, pak vzniklo slovo „Rom“ se stejným významem.

S prvními vystěhovaleckými skupinami to však není tak jednoznačné. První jasné doklady o emigraci pochází totiž až z let 241–272, kdy tehdejší šáh Šápúr I. povolal dělníky na stavbu šasterské přehrady. Podle některých badatelů však přijeli sami a bez žen, a tudíž je není možné považovat za předky dnešních Romů.

Další imigrantská vlna pak již plně odpovídá představě, která byla platná i o několik staletí později. Mezi lety 420–438 totiž přišli do Persie kumštýři, jejichž úkolem bylo bavit. Právě v dané době se také pomalu začíná usazovat tradice kočování. Umělci totiž putovali od vesnice k vesnici na vozech tažených voly. Díky tomuto neustálému cestování také potřebovali vykonávat právě ta řemesla, ke kterým nebylo potřeba převážet objemné nebo příliš specializované náčiní. Mezi Romy se tak začali objevovat především koláři (vozy bylo potřeba opravovat opravdu často), košíkáři či ševci.

Matoucí zmínky

Pokud se zaměříme na naše území, pak se za první zmínku o Cikánech považuje pasáž z Dalimilovy kroniky:

„Leta od narození Jezu Krista milostivého
tisícího dvoustého čtyřicátého druhého,
kartasi chodili,
tatarští zvědové byli.“

Už z této krátké ukázky vidíme, že noví příchozí si kronikáře zrovna nezískali. (Dlužno však podotknout, že pamfletista Dalimil měl v lásce málokoho.) Za kartase je přitom označuje proto, že prý říkali „kartas boh“, což se dá velmi volně přeložit, jako „máme hlad“.

Dále se o nich dočteme, že:

„Holi dlouhé v rukou drželi.
Když píti chtěli, s břehů koňmo pívali.“

V tomto případě však nemůžeme s jistotou tvrdit, že se jednalo o Romy, a existuje i názor, že se pod tímto popisem skrývají Mongolové.

Podobně sporná je i zmínka z Popravčí knihy pánů z Rožmberka, která se datuje do roku 1399. Jeden z vyslýchaných loupežníků totiž uvedl, že spoluviníkem je mimo jiné i „Cikán, černý, Ondřejóv pacholek“. V tomto případě však mohlo jít o pouhý přídomek, který tehdy nahrazoval dnešní příjmení.

TIP: Ve jménu rasové čistoty: Jaký osud stihl za války československé Židy a Romy?

Z podobného ranku je pak i několik dalších, více či méně problematických zmínek. Za první skutečně oficiální doklad je tedy možné považovat až Cikánský list na ochranu psanců vydaný roku 1423 Zikmundem Lucemburským, který měl tyto putovníky ochraňovat. Ještě v průběhu 15. století Romové dorazili na území dnešní Francie a později i do dnešního Německa, Španělska, Nizozemí, Dánska nebo Norska a v druhé polovině 16. století již byli roztroušeni po celé Evropě.