Kde sídlí vědomí? Vědecká sázka, která neskončila objevem
Dva vědci, příhodný bar, pár skleniček na posilněnou a sázka o krabici vína, která trvala 25 let. Christof Koch a David Chalmers se vsadili o to, kdo rozluští záhadu vědomí. Kdo se nakonec stal vítězem této podivné sázky?
Před 27 lety se na konferenci Asociace pro vědecké studium vědomí (ASSC) potkali neurovědec Christof Koch a filozof David Chalmers. Samo o sobě by to tak zajímavé nebylo. Zajímavý příběh se začal odehrávat poté, co se šli staří kamarádi po konferenci posilnit do jednoho německého baru. Po několika skleničkách se Koch se svým přítelem vsadil o bednu dobrého vína, že vědci do 25 let objeví v mozku podpis vědomí.
Neurovědec měl důvod být optimistický. Byl to právě on, kdo pracoval v týmu s Francisem Crickem, jenž stál za objevem struktury DNA. Na základě tohoto převratného objevu doufal, že by se právě jim a jejich týmu mohlo podařit objevit v určitých neuronech aktivitu, která souvisí s jejich vědomým používáním.
Na falešné stopě
Pánové sázku uzavřeli v roce 1998 a mohla být dávno zapomenuta. Minimálně vinnému sklepu Christofa Kocha by se tato varianta zamlouvala. O sázce ale věděl novinář Per Snaprud a po dvaceti letech od jejího uzavření oba vědce vypátral, aby zjistil, kdo je na cestě k vítězství.
Koch s Crickem tehdy působili na Allenově institutu pro vědu o mozku v Seattlu a zpočátku si mysleli, že našli snadnou odpověď. Zaměřili se na část mozku, jíž se odborně říká claustrum. Jde o tenkou vrstvu šedé hmoty mozkové, o níž se tehdy vědělo jen velmi málo. Kromě toho, že si vyměňuje signály s mnoha oblastmi mozkové kůry, které jsou zodpovědné za vyšší kognitivní funkce a komplexní myšlení, měla stimulace claustra u pacientů s epilepsií neobvyklý účinek na jejich duševní stav bez negativních vedlejších účinků.
Bohužel pro Kocha další výzkum ukázal, že u pacientů s poškozením této oblasti dochází jen k malé změně vědomého myšlení. Detailnějšímu vztahu claustra a vědomí se později věnoval i vědecký tým pod vedením Briana Mathura. Na experimentu, kdy díky modernímu neurovědeckému přístupu dokázal myším vypnout funkci claustra, dokázal, že myši rozhodně neztratily vědomí a v klidu pobíhaly dál. Jediný rozdíl u vypnutých myší byla schopnost řešit náročnější úkoly. Myši se zablokovaným claustrem dokázaly vyřešit jen jednoduché úkoly, na ty složité jim nezbývala mozková kapacita.
Jak vzniká vědomí?
Jednoduché řešení se tedy nekonalo, a tak Koch i Chalmers v dalších letech pracovali na alternativních hypotézách. Dvěma hlavními teoriemi o tom, jak vzniká vědomí, o nichž se diskutovalo na setkání obou na zasedání ASSC, jsou teorie integrované informace (IIT) a teorie globálního síťového pracovního prostoru (GNWT).
Naneštěstí pro Kocha i studie, které se touto problematikou zabývaly, nepotvrdily ani jednu z hypotéz. Dodnes tedy nevíme, kde přesně v centrální nervové soustavě vědomí jako celek sídlí, ale víme aspoň, že ve vinném sklepě filozofa Davida Chalmerse je o jednu krabici kvalitního vína více než před 25 lety. Pokud Kochovo víno ještě nevypil.
