Katastrofy, které změnily svět: Zemětřesení v čínském Tchang-šanu

Ačkoliv oficiálně se čínská kulturní revoluce odehrávala jen v letech 1966–1969, její vliv zůstal patrný až do roku 1976, kdy zemřel její iniciátor Mao Ce-tung. Jednalo se o velkou společenskou reformu, jež měla z komunistické Číny vymýtit poslední zbytky kapitalistických či náboženských praktik a vrhnout ji do náruče idealizovaného komunismu, nazývaného masovou demokracií – alespoň navenek. Pravdou zůstává, že šlo také o způsob, jak si chtěl Mao uzurpovat zpět politickou moc, o niž ho postupně připravovali mladí a agresivnější členové strany. 

Kulturní revoluce mu dovolila zbavit se každého, kdo se zdál nepohodlný. Zároveň však znamenala pohromu pro zbytek země, kde docházelo k násilné modernizaci, ničení památek a dalším zásahům, jež vedly k vraždění, hladomorům i jiným katastrofám. Zemětřesení v Tchang-šanu mělo „ideální“ načasování, aby kulturní revoluci ukončilo a uspíšilo politické změny. 

Zemětřesení a mlžení

Země se začala třást 28. července 1976 nedaleko zhruba milionového továrenského města Tchang-šan, které vzniklo v oblasti, jež měla být z hlediska přírodních katastrof bezpečná – infrastruktura se proto po otřesech o síle až 8,2 stupně Richterovy škály změnila v hromadu suti. Prvotní živel řádil 14–16 sekund, přičemž po 16 hodinách následoval ještě dotřes o síle 7,2 stupně. 

Pokud jde o počet obětí, nenalezlo jedno z nejsilnějších zemětřesení v dějinách „konkurenci“ napříč celým 20. stoletím – a to navzdory mlžení čínské vlády, kvůli němuž dodnes neznáme přesné statistiky mrtvých a zraněných. Původní zprávy hovořily o 655 tisících obětí, poté však odhady klesly na 255 tisíc. Podle některých bylo ovšem pravdivé první i druhé číslo: Nižší cifra zahrnovala pouze oběti ve městě, zatímco druhá se týkala mrtvých celkově – včetně okolí metropole. Dalších minimálně 164 tisíc lidí utrpělo zranění. Ačkoliv už tehdy populace země čítala 921 milionů osob, stále se jednalo o ohromující ztráty. 

Stovky tisíc mrtvých, no a?

Tragické následky zemětřesení posléze promluvily do boje o moc, který se odehrával za zády Mao Ce-tunga. Vůdce v září téhož roku zemřel a jím zvolený nástupce Chua Kuo-feng projevil nad katastrofou lítost, a dokonce do Tchang-šanu odcestoval, aby pomohl s odklízením škod. Dobové zprávy jej zachycují s pomyslnou lopatou v ruce a žalem vepsaným do tváře, což značně posílilo jeho postavení budoucího prvního muže země. 

Na druhé straně tzv. gang čtyř – tedy skupina čtyř členů Ústředního výboru Komunistické strany Číny, jež usilovala o převzetí moci – zvolil bezohlednější přístup: V tehdejším tisku sice hojně vyjadřoval účast, zároveň však pohromu využil k politickému boji. „Zemřelo jen několik stovek tisíc lidí. Co z toho? Svržení Chua Kuo-fenga by prospělo osmi stům milionů,“ tvrdili členové skupiny. Všichni byli nicméně záhy zatčeni, uvězněni a souzeni. Kulturní revoluce skončila a čínský lid se utvrdil v úsloví, že s velkými přírodními katastrofami přicházejí také společenské změny.