Kamenná krása svatého Víta: Proč ho hlídají démoni a příšery?
V roce 929 nechal Václav I. na pražském hradišti vybudovat kruhovou románskou rotundu a zasvětil ji svatému Vítu
Roku 1060 zahájil Spytihněv II. přestavbu rotundy na reprezentativnější baziliku. A pokud rotunda měla průměr třináct metrů, bazilika už měřila na délku sedmdesát metrů. Jenže o pár století později už to nestačilo. Když byla pražská diecéze povýšena na arcibiskupství, zaznělo jednohlasně: postavíme nový chrám! A dvojnásobně velký!
Pýcha sakrální architektury
Základní kámen byl položen 21. listopadu 1344. Do výkopu sestoupil budoucí král Karel IV., jeho bratr Jan, nový český arcibiskup Arnošt z Pardubic a český král Jan Lucemburský, jenže ten už byl slepý a do příkopu ho museli opatrně odvést. O místo se stavba ještě dělila s vedlejší bazilikou. Zde dál probíhaly mše a bazilikase ubourávala podle toho, jak postupovala stavba katedrály. Matyáš z Arrasu udal podobu chrámu, ale jeho třiadvacetiletý nástupce Petr Parléř do plánů dodal vlastní nápady – zvláště pak unikátní řešení klenby nad chórem i v kapli sv. Václava. Nedokončené dílo jeho synové nakonec uzavřou zdí a staveniště zatlučou prkny. Není peníze, není zájem… A husitské bouře klepou na dveře…
TIP: Když byla katedrála „skvostnou polozříceninou“: Jak probíhala dostavba chrámu sv. Víta?
Za vlády Ladislava Jagellonského je stavba obnovena. Ani tentokrát se však, i kvůli rozsáhlému požáru, nepřiblíží k dokončení… Hotovo je roku 1929, kdy země slaví tisíc let od zavraždění svatého Václava. Toho, jehož ostatky v chrámu od počátku odpočívají… Ne nadarmo zní úplný název Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha.
Sochařská výzdoba západního průčelí
Západní průčelí katedrál bývá bohatě zdobeno sochami, umisťují se sem takzvané královské galerie se starozákonními proroky i panovníky, které symbolizovaly jejich legitimní moc. I pro západní průčelí pražské katedrály byla plánována velkorysá sochařská výzdoba. Pod baldachýny opěráků měli stát Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové i členové dalších rodů (jako Jiřík z Poděbrad nebo Vladislav II.), kteří se počínaje 11. stoletím zasloužili o budování chrámu.
Bohužel program sochařské výzdoby se finančně vyčerpal vytvořením a osazením soch kolem západních věží, kde vysoko nad hlavami návštěvníků hradu tiše stojí světci, jejichž půvabné detaily mohou obdivovat nanejvýš ptáci – například úl s včelami u nohou sv. Bernarda. Z panovnického plánu se realizovala jen socha Karla IV., která dodnes vítá příchozí, a Františka Josefa I., který byl v roce 1918 „sesazen“ a později ho nahradil Arnošt z Pardubic.
