Jeho apoštolské veličenstvo: Nelehký úděl Františka Josefa I. (1.)

Jeho vláda trvala déle než život většiny z padesáti milionů jeho poddaných. Vládl v osmnácti korunních zemích obývaných jedenácti národy. Přežil války i revoluce, stal se legendou již za svého života. 

Vojenská kolébka

18. srpna 1830 dopoledne ohlásilo Vídni stojedna dělostřeleckých výstřelů narození chlapečka, kterému dali při křtu jméno František Josef Karel. Následné oslavy odpovídaly výjimečnosti chvíle, neboť se narodil první vnuk panujícího císaře Františka I. Již v kolébce se o něm vědělo, že se s velkou pravděpodobností stane jeho nástupcem. O vladařské způsobilosti následníka trůnu, arcivévody Ferdinanda, si nikdo nedělal iluze. Ani otec novorozeného arcivévody František Karel nebyl vhodným adeptem na trůn. Jeho ctižádostivá manželka Žofie toužila získat císařskou korunu pro svého syna.

Zatím se měl malý princ připravovat pro své budoucí povolání. Jeho vychování bylo na tehdejší dobu nadprůměrné. Vedle mateřské němčiny mluvil bezvadně italsky a francouzsky, slušně maďarsky a také dobře rozuměl, ale s obtížemi mluvil česky. Jak se shodují všechna svědectví, arcivévoda Franci byl vždy hodný a poslušný chlapec s vrozeným smyslem pro pořádek. S pořádkumilovností souvisela také jeho osobitá záliba pro svět armády. Jako příští vladař byl František Josef nejen vojensky vychováván, ale i soustavně školen. 

Cesta k trůnu

Dětství a mládí budoucího panovníka probíhalo bez rušivých momentů až do roku 1848. V únoru vypukla v Paříži revoluce, která se postupně rozšířila do celé Evropy. Kancléř Metternich byl vypuzen z Vídně a nová vláda slíbila lidu konstituční ústavu. Situace však byla i nadále kritická, v celé monarchii sílila národní hnutí, která byla potlačena armádou. Ta jediná osvědčila věrnost monarchii a panovníkovi. Františka Josefa odeslala matka do bezpečí k maršálu Radeckému a jeho armádě do Itálie. Nakonec musel z Vídně uprchnout i císař s rodinou. V bezpečí pevnostního města Olomouce se pak 2. prosince 1848 odehrál slavnostní akt. Císař Ferdinand přečetl listinu, jíž se on a jeho bratr František Karel vzdávají práva na trůn ve prospěch Františka Josefa.

Když se mladý císař ujímal vlády, byly jeho představy o budoucnosti monarchie velmi smělé: Rakousko jako prvořadá velmoc stojící v čele německých států. Na prahu jeho mužného věku nastávaly časy, kdy měl František Josef v obtížných zkouškách potvrdit a obhájit své ctižádostivé představy a plány.