Jedovatí chřestýši: Překrásné i nebezpečné symboly Ameriky
Chřestýši jsou jednou z nejdokonalejších hadích skupin. Jedové zuby, jež se na povel vztyčí, dokonalé termoreceptory nebo skvělý čich – to vše z nich dělá obávané obyvatele Ameriky
Chřestýši bezesporu patří k vývojově nejdokonalejším hadům, mimo jiné proto, že se jim vyvinul velmi účinný nástroj, který eliminuje střet s nepřítelem. Je jím chřestidlo, podle nějž mají i své jméno. Chřestění velkých jedinců je v otevřené krajině slyšitelné dále než na 100 metrů a od případného útoku odradí především predátory.
„Vystřelovací“ jedové zuby
Chřestidlo je tvořené z volně spojených rohovitých článků. Při každém svlékání jeden přibývá, ale zároveň se články často ulamují. Mladí hadi se svlékají každé dva měsíce, dospělí dvakrát ročně. Některé druhy mají dlouhá chřestidla a vydrží s nimi kmitat i hodiny, u jiných jde pouze o několik článků.
Velké jedové zuby mají chřestýši umístěny v přední části horní čelisti. Jsou duté a připomínají injekční stříkačku. V klidu jsou sklopeny a uloženy v tkáňových závěsech, v okamžiku útoku a otevření tlamy se vztyčí. Při zaseknutí do tkáně se vytváří podtlak, přitom je jed co nejúčinněji a beze ztrát vytlačen zvláštními svaly do těla oběti. Po útoku se chřestýš zpravidla stáhne, někdy útok opakuje. Velké druhy obvykle zůstávají do menší kořisti zakousnuty a konec se dostavuje velmi rychle. Chřestýši tak odpadá pátrání po oběti, která může po uštknutí urazit dost velkou vzdálenost. Toxin má ještě další funkci – napomáhá trávení.
Jed pro vyvolené
Hadi musí jedem šetřit, potřebují jej totiž především k ulovení kořisti. Při obraně tedy může dojít pouze k výstražnému „uhození“ hlavou, aniž by had použil zuby. Ani když ke vztyčení zubů dojde, nemusí had vstříknout jed do tkáně, případně je schopen aplikovat pouze malé množství toxinu. Angličané tomu říkají „dry bite“, kousnutí na sucho.
Při manipulaci s jedovatými hady je samozřejmě třeba náležité opatrnosti. Spoléhat na to, že právě na vás budou jedem šetřit, rozhodně nedoporučuji. I když dnes již hady pouze fotografuji, stejně je musím nejprve chytit, a tak je to vždy aranžovaná fotka. Když chci aby byla dokonalá, tak hada posadím do ateliéru. Chřestýši se fotografují snad nejlépe ze všech hadů, ale občas nemají pro moji práci pochopení. Zatím jsem ale byl vždy rychlejší, uštknutí je luxus, který si nemůžu dovolit. I když i mistr tesař se utne – jednou v životě jsem dry bite zažil na vlastní kůži. Za „gentlemanské chování“ děkuji velmi nebezpečné zmiji řetízkové, která tenkrát byla rychlejší.
Nadpřirozené hadí smysly
Chřestýši vynikají ještě další schopností. Pod nosními otvory mají jamky, ve kterých jsou umístěny velmi citlivé termoreceptory. Uvádí se, že jejich citlivost je v desetinách stupně celsia. Had tak bezpečně zjistí, zda je například nora obydlená a podle tepelné stopy může sledovat kořist.
Dalším pozoruhodným smyslem, který mají všichni hadi, je Jacobsonův orgán. Had nabírá rozeklaným jazykem vzorky a zatažením jazyka je přenese na horní patro do oblasti zakončení nervů, které je velice citlivé na chemické látky přenášené vzduchem. Špičky jazyka s pachovými částečkami zapadají do dvojice jamek Jacobsonova orgánu. Z těchto jamek vystlaných citlivými receptory se vyhodnocené informace bleskově přenášejí do mozku, který okamžitě určí další postup.
TIP: Lovecké taktiky zmije útočné: Lákadlo kmitajícího jazyka
Čich má pro hady patrně největší význam ze všech smyslů. Díky specifickým chemickým látkám rozezná had čichem kořist, nepřítele, ale i sexuálního partnera. Spojení termoreceptorů s Jacobsonovým orgánem dává chřestýšům unikátní schopnosti. Také díky tomuto zařízení jsou hadi velice úspěšnou skupinou, která dokázala přežít miliony let.
Fakta o chřestýších
Chřestýši zpravidla obývají sušší biotopy, často skalnaté polopouště, některé druhy žijí v lesích. Podčeleď Crotalinae má téměř 30 rodů, neznámější je rod Crotalus, který zahrnuje přibližně 30 druhů a mnoho poddruhů. Nejmenším z nich je Crotalus aquilus, který dorůstá půl metru, největší je více než dvoumetrový chřestýš diamantový Crotalus adamanteus. Chřestidlo mají také chřestýšci rodu Sistrurus, tento rod zahrnuje pouze tři druhy a několik poddruhů.
Chřestýši se vzájemně vyhledávají pouze v období páření, při nichž samci svádějí rituální souboje. Vztyčují se a vzájemně se snaží přitlačit k zemi. Páření pak trvá většinou celý den. Jsou vejcoživorodí, mláďata proráží vaječné obaly ihned po opuštění kloaky. Ihned po narození disponují určitou dávkou jedu.
Smrtící uštknutí
Podle světové zdravotnické organizace umírá převážně v tropických krajinách třetího světa na uštknutí jedovatými hady 125 000 lidí ročně. V jižní Americe 4 000 lidí, ve střední Americe asi 1 000 lidí.
V USA a Kanadě je každoročně evidováno 45 000 kousnutí jedovatými hady. Pouze v 10 000 případů došlo k intoxikaci, 6,5–7 tisíc postižených vyhledá lékařskou pomoc, jen 5 až 15 lidí umírá.
Šedesát pět procent případů uštknutí mají na svědomí právě chřestýši rodu Crotalus. Například chřestýš diamantový má v zásobě 1 000 mg toxinu, přitom smrtelná dávka pro člověka je 60 mg. Toxiny chřestýšů obsahují převážně enzymy, některé druhy disponují i neurotoxickou složkou. Uštknutí se projevuje nevolností, zvracením, a pokračuje průjmy. Stupňuje se dechová frekvence.
