Dráha Země kolem Slunce vypadá téměř jako kružnice, ve skutečnosti jde však o elipsu s malou výstředností, jejíž malá a velká poloosa se liší o méně než 2 %. Při rozměrech zemské dráhy to ovšem znamená, že v periheliu (nejbližším bodě) činí vzdálenost Země–Slunce 147 milionů kilometrů, zatímco v afeliu (nejvzdálenějším bodě) 152 milionů kilometrů. Tento zdánlivě velký rozdíl má ale na pozemské podnebí jen malý vliv a rozhodně není odpovědný za střídání ročních období.
Za to může jiná skutečnost, a sice že se Země otáčí kolem osy, která v prostoru dlouhodobě zachovává stejný směr, vůči kolmici k oběžné rovině je však skloněná. Polovinu oběžné doby se tedy ke Slunci přiklání vždy jedna zemská polokoule, na níž přitom panuje léto. Sklon rotační osy a parametry dráhy na sobě v principu nezávisejí, a pro nás – obyvatele severní hemisféry – tak dochází ke zdánlivě paradoxní situaci: Země je ke Slunci nejblíž vždy kolem 3. ledna, kdy u nás vládne tuhá zima, zatímco nejdál se nachází okolo 4. července, tedy uprostřed našeho horkého léta.
