Je libo šneka, bobra, či žábu? Aneb Jak se postili naši předci
V postní době zmizely z panského jídelníčku krmě z červeného masa a nahrazovala je potrava z ryb. Objevovaly se však daleko zajímavější speciality
V průběhu středověku i raného novověku se počet postních dní vyvíjel. Například v 16. století byly postní středy, pátky a soboty. Během nich a během dlouhého půstu před Velikonocemi se pojídaly ryby z panských rybníků, především kapři a štiky.
Postní jídlo
V pramenech mapujících dodržování půstu v českých zemích lze dohledat doklady, podle nichž zejména v počátcích středověku nebylo obvyklé držet křesťanský půst, což trápilo i svatou Anežku Přemyslovnu už před založením jejího kláštera. Například v dobách adventu požívali podle domácího obyčeje všichni dvořané maso, jen ona jediná se ho vystříhala a byla pouze o chlebu a víně.
Anežčin klášter byl založen jako řád chudých sester. Pravděpodobně se v něm jedlo skutečně velmi prostě a zpočátku snad jen jedenkrát denně. Po sérii papežských povolení se sice strava klášterních sester zpestřila a byla častější, předpokládá se ale, že Anežka sama setrvala při velmi chudé stravě a jedla především chléb, cibuli nebo jinou zeleninu.
Postním jídlem nebyly pouze ryby, ale také raci, žáby a hlemýždi. Za postní jídlo se považovali i ti ptáci, kteří se nechovali doma, ale lovili. Konkrétním příkladem jsou třeba divoké kachny. K postním jídlům kupodivu patřil i bobr. Jedly se z něj zadní nohy a ocas. Prakticky se počítal k rybám.
TIP: Jedlíci zlatého věku: Jak si vařili lovci mamutů?
Zakázány byly živočišné tuky, a tak se mastilo výhradně rostlinnými oleji. Místo kravského mléka sloužilo mléko mandlové, semenečné nebo makové. Kuchařské knihy takové zvyky respektují a uvádějí přímo jídla páteční či na sobotu.
I přes značná omezení se zejména u bohatých jedlo i v postní dny velmi dobře. Však Mistr Rokycana ve své Postile z 15. století lidem vyčítá, že jedí v době půstu zavařeniny nebo perník. Drobnokresbu středověké každodennosti pak doplňuje Petr Chelčický, který kárá ty, kdo se sice postí, ale nestydí se hříšně pomlouvat ty, jež tak nečiní, nebo jim nadávat.
