Jak zplodit syna: Jaké byly zaručené recepty na porození mužského potomka?

Provdat dceru obvykle znamenalo vydat se z věna, pozbýt rodový majetek. Se syny to fungovalo opačně, takže požadavek na jejich nadprodukci dával ekonomicky smysl. V době, kdy vás co chvíli mohla zkosit smrtící epidemie i pouhé škrábnutí o kus rezavého železa, se vyplatilo mít synů raději více než méně. Jen tak pro jistotu…

Takže jak na to? Francouzi měli jasno. Jejich pánové si už dávno povšimli, že je příroda nevybavila jedním, ale dvěma varlaty. A tohle anatomické zdvojení orgánu si vysvětlovali velmi prostě. Jedno vyrábí kluky, druhé holky. Dlouho pak nepřemýšleli: obvykle to levé bývá položeno níže, tedy dále od mužného těla. A to je to, které dělá holky. Takže pokud chcete přejít na výrobu čistě mužských potomků, už asi víte, co musíte někde v ústraní s ostrým nožem udělat. Že pak byli rádi, když takový zákrok vůbec přežili? Budoucím generacím je třeba přinášet oběti.

Slovo vědce

Francouzům se můžeme smát, ale jejich bolestivou praxí uchopená teorie vycházela z přísně vědeckých poznatků. Stačí si zalistovat tím správným svazkem ze sedmatřiceti dílů Naturalis Historia. Právě v ní Plinius starší takový experiment popisuje. Podvazuje v něm jednotlivé pohlavní žlázy beranům a pak kouká, co se nakonec ze spojení zvířátek narodilo. „Pokud je ligatura navázána nad pravé varle samce, porodí ovce samici.“ 

Co dodat? Že Plinius byl zcestovalý muž, který během svých výprav viděl ledacos. A jeho schopnost všímat si detailů byla na svou dobu opravdu obdivuhodná. Ale někdy to prostě netrefil. Že vám pak činy římských mužů z této doby přijdou poněkud přetažené? Nejste daleko od pravdy. Ve snaze plodit mužské potomky – budoucí praetory, senátory a generály legií byla totiž většina hodnostářů tam dole pěkně sešněrovaná, až je s podivem, že vůbec někoho zplodit dokázali. 

Peří i petržel

A o sto let později? S jistou poetikou v determinaci pohlaví budoucího potomka pracuje poučený římský lékař Galén. Ten progresivně tvrdí, že do poslední chvíle není jasno. Výsledek ale může ovlivnit to, s kým bude čerstvě oplodněná a nejspíš ještě trochu zadýchaná žena mluvit jako první. Pokud s osobou stejného pohlaví, bude plodem dcera. Výsledek se dá pojistit tím, že tento první zásadní rozhovor povede s osobou opačného pohlaví a přitom bude mít na hrudi uvázanou snítku petržele.

Ze stárnoucího Galéna se později poetika vytrácí, a to když doporučuje ženám, toužícím po synovi, aby nejméně dva dny před pohlavním stykem „třeli své tělo husím peřím“. Což zavání dost podivným fetišem.

Zajíc v pytli

Ženy vědí, co muži chtějí: ve 12. století v zásadě jen mužské potomky. A tak manželky ochotně daly na rady Troty ze Salerna, autorky jednoho z prvních lékařských svazků určených pro zástupkyně něžného pohlaví. Kniha, přezdívaná podle své tvůrkyně Trotula, tak vlastně byla prvním magazínem pro dámy z lepší společnosti, a to včetně „zaručeně fungujících receptů na spokojený domácí život“. 

Jak tedy vyrobit dědice? Sex je až to poslední. Muž nejprve musí chytit zaječici, vypreparovat z ní dělohu a vaječníky, ty pak usušit a rozemlít na prach. Od ženy se očekává, že uloví zajíce. A podobnou cestou z něj získá a zpracuje jeho pohlavní žlázy. Teprve až jsou tyhle ingredience pohromadě, je třeba získaný prach vypít ve víně. Žena přichystá sklenici s příchutí zajíce muži, on jí podá likér ze zaječice. A pak se jde na věc, opona padá. Výsledek je prý zaručený.

Zapsané v očích

Barva našich očí, respektive duhovky, je podmíněna geneticky. Není ale bez zajímavosti, že v některých regionech určité barvy dominují. Modrou a zelenou si tak geograficky můžeme spojit s evropským severem. Na Islandu obvykle potkáte jen modrooké (zastoupení v domácí populaci mají až 89 %), stejně jako u žen z italské Verony můžete podle zelených očí dost přesně identifikovat jejich prapůvod na Balkáně. 

Tmavoocí Egypťané tohle věděli, a proto při výběru vhodných partnerek preferenčně sázeli na ženy zelenooké. Nejlépe z exotického severu či zámoří, ale klidně i z území budoucí Judeje. Právě ty byly podle mýtů a pověstí neklamnou zárukou, že zplodí mužského potomka. Vztah mezi barvou očí ženy a pohlavím potomka zmiňují 4 000 let staré egyptské papyry, stejně jako hebrejský Talmud. Kdyby tak tušili, že za zelenou barvou očí stojí pigment lipochrom a genetika…

Úplně špatně

Filozofové Parmenidés a Anaxagorás se neshodli prakticky v ničem. Ke shodě dospěli jen v tom, že pro plození mužských potomků je důležitá technika, respektive – kam půjde „výstřel“. „Pokud na pravou stranu dělohy, výsledkem plození bude muž,“ postuloval jeden z nich. Druhý bez udání pravo/levosti tvrdil, že při jakékoli nepřirozené odchylce proti přírodě vždy při plození vznikne žena.

Dochovala se jejich učená debata, ale nikoliv zpráva o tom, kdo hájil jaký názor. Spousta lidí tak evidentně postupovala během výroby špatně. Pro odlehčení, úsloví o tom, že „pokud chce otec míti syna, musí dobře mířit“ se dodnes v řecké kultuře používá.

Rada jeptišky

Přezdívali jí Sybila Rýnská a v řádu benediktýnů byla vedena jako Hildegarda z Bingenu. Zdá se nerozumné přikládat váhu slovům o rozmnožování někomu, kdo tráví čas v celibátu, ale zakladatelce středověké Frauenmystik to zjevně nevadilo. Nebyla prý vždycky úplně svatá. Její teorie vycházela z kvality, či spíše kvantity produkce mužské seminální tekutiny. 

Abychom to úplně nerozmazávali: čím více, tím pro plození synů lépe. Jak ale ve 12. století počestně zjistit, že je partner optimálním dárcem genetického materiálu pro výrobu mužských potomků? Tím, že je dobrým plavcem nebo aspoň zdatným otužilcem. Pokud je schopen snášet mráz a zimu, bude silný a stejně tak i jeho sémě. 

Lžičky a měsíc

Pokud se přidržíme historie, lze pohlaví budoucího potomka ovlivnit celou řadou osvědčených postupů. Třeba vhodnou volbou pečiva. Když budete z rohlíků a chlebů odkusovat jen tvrdé rožky, výsledkem bude syn. Měkká střídka vede k děvčatům. Důležitý je i proces výroby: za měsíčního svitu prý vznikají hlavně chlapci, takže je třeba nahlédnout do kalendáře. 

TIP: Porod napříč staletími: Důležitou roli hrály porodní báby, příručky i pověry

Ženy by také měly držet přísnou dietu, protože teprve patřičně vyhladovělé „a z bídy“ budou rodit syny. Jen prosím, pozor na design a bytové doplňky. Pokud se v posteli nachází růžová stuha nebo je pod pelestí či dokonce pod polštářem položená dřevěná lžička, je skoro jisté, že počata bude dívka! Podle ne zrovna ověřených zpráv byla zrovna lžíce zlomyslně nastrčena pod postel Jindřicha VIII., když si užíval s Annou Boleynovou. A víme, jak to s ní nehezky dopadlo…