Jak vylepšit republiku: Proč se Jan Antonín Baťa nestal prezidentem?
Když začal zkušený obchodník Baťa chrlit zajímavé nápady ve prospěch státu, objevily se úvahy, že by mohl být prezidentem. Měl ale vůbec šanci?
Jak se firma Baťa a. s. rozrůstala po celém světě, musel se její šéf stále více zabývat otázkami globální ekonomiky. Nemálo k tomu přispěla i cesta kolem světa, kterou spolu se svými spolupracovníky uskutečnil v roce 1937. Hledal při ní nová odbytiště a nové příležitosti k další expanzi. Cesta byla úspěšná a po jejím návratu viděl J. A. Baťa i Československou republiku jako součást velkého ekonomického celku.
Když doprava, tak po železnici
Především si uvědomoval mimořádný význam dopravní sítě pro rozvoj národního hospodářství, tím spíše, že Československo mělo v tomto ohledu pořádný skluz za jinými zeměmi. Zatímco doma i po takřka dvaceti letech existence samostatného státu pořád ještě všechny hlavní spoje směřovaly ze severu k jihu (tedy do Vídně) a cestovat ze Zlína do Prahy po úzkých a klikatých silnicích bylo nebezpečným dobrodružstvím.
Ale neuvažoval jen o moderních silnicích, jeho snem bylo vybudovat také železniční magistrálu, která by republiku propojila od Aše až po Jasinu na Podkarpatské Rusi. A chápal, kolik by se dalo ušetřit na dopravních nákladech za těžké zboží, kdyby je bylo možno dopravovat po vodních cestách z Československa až do Hamburku, případně na druhou stranu, do Černého moře. Neobyčejné přízni a podpory Jana Bati se samozřejmě těšila letecká doprava, jíž využíval co nejčastěji a v níž spatřoval budoucnost, podobně jako jeho bratr.
Nepřátelství s Benešem
Pro své plány se snažil získat především prezidenta Beneše. A aby všechno bylo co nejnázornější, nechal speciálně pro něj zhotovit velkou plastickou mapu Československé republiky, dlouhou 15 metrů, na níž všechny své nápady a myšlenky přehledně a srozumitelně představil. Prezident ji ale odmítl s tím, že je příliš velká a že ji na celém pražském Hradě nemá kde umístit! A když Jan Baťa vymýšlel řešení, jak tento problém odstranit, vzkázala mu hlava státu chladně, „že žádných rad od ševce nepotřebuje“.
Jan A. Baťa totiž při své schopnosti analyzovat ekonomickou situaci na základě zpráv, které dostával z celého světa, velmi brzy dospěl k závěru, že Československo se po nástupu Hitlera k moci dostalo do velkého ohrožení a že prezident Beneš není tak silným politikem, aby byl schopen nacistickému nebezpečí účinně vzdorovat. „Je skoro jisto,“ napsal v podnikovém časopisu Zlín 28. února 1938 ve svém komentáři k Hitlerovu projevu, „že se požadavkům Hitlerovým dostane sluchu.“
Kandidatura nemá smysl
Jan Baťa byl rozhodným odpůrcem kapitulace před Německem. Byl přesvědčen, že se Československo má útoku bránit a zradu, které se na nás západní spojenci dopustili, ostře kritizoval. Naprosto srozumitelně se vyjádřil 19. ledna 1939 ve vysílání Československého rozhlasu na krátkých vlnách, kde anglicky pronesl projev, který nazval „Obyvatelé Západu, nezapomeňte na svůj dluh…“ Mluvil otevřeně, bez servítků.
Není se co divit, že když se prezident Beneš 5. října 1938 vzdal svého úřadu a odletěl do USA, padlo jméno Jana Antonína Bati mezi možnými kandidáty na uvolněný prezidentský úřad. On sám nepochybně tuto nabídku rovněž zvažoval, ale zachoval se jako realisticky uvažující člověk a odmítl se jí vážněji zabývat.
