Jak se žije v Extrémově: Sedm míst, kde byste žít určitě nechtěli

Dháka: Nejhorší místo na světě

Země: Bangladéš
Počet obyvatel: 14 399 000

Třiadvacátého dubna 2013 se na osmipatrové budově Rana Plaza na předměstí hlavního města Bangladéše objevily velké trhliny, a mnozí zaměstnanci proto továrnu urychleně opustili. Na místo dorazil stavební inženýr, který konstatoval, že objekt není bezpečný. Jenže vedení fabriky veškeré obavy odmítlo a nařídilo zaměstnancům přijít další den do práce. Kvůli častým výpadkům elektřiny (v Dháce se opakují i padesátkrát za den) fungovaly v horních patrech budovy obrovské generátory, jejichž provoz narušoval už tak chatrnou statiku objektu. Když se pak následujícího rána zapnuly, továrna se zřítila a v troskách zahynulo 1 127 lidí. Došlo k tomu přitom jen pár měsíců poté, co při požáru jiné továrny na předměstí Dháky zemřelo 117 lidí. 

V Bangladéši funguje okolo pěti tisíc textilních továren, které vyrábějí oblečení pro řadu známých oděvních značek po celém světě. Když se nedávno tamní zaměstnanci vydali demonstrovat za zvýšení platu zhruba z osmi set korun měsíčně na dva tisíce, policie proti nim použila slzný plyn a gumové projektily. Společnost The Economist Intelligence Unit vypracovala žebříček nejhorších světových míst k životu, přičemž brala v úvahu kritéria jako politickou stabilitu, úroveň zdravotní péče, vzdělání nebo infrastrukturu – a Dháku zařadila hned na druhé místo. Hůře už dopadl jen syrský Damašek zmítaný občanskou válkou.

Většina cizinců při návštěvě Dháky nejhůř hodnotí naprosto chaotickou dopravu. Kvůli všudypřítomným dopravním zácpám může překonání několikakilometrové trasy trvat i hodiny. K tomu připočtěte permanentní hluk, žebráky, špínu, znečištěný vzduch a získáte alespoň přibližnou představu, proč se toto město považuje za téměř nejhorší místo k životu na světě.

San Pedro Sula: Domov samotného Satana

Země: Honduras
Počet obyvatel: 719 000

„V San Pedru žije samotný Satan,“ tak popsal život v tomto městě majitel tamního pohřebního ústavu. „Lidé se tu zabíjejí, jako by to byla kuřata.“ Honduraské San Pedro Sula bývá označováno jako „světové hlavní město vražd“. Na sto tisíc obyvatel tady připadá 173 násilných úmrtí ročně. Odhaduje se, že zhruba 80 % kokainu, který míří do Severní Ameriky, putuje přes Honduras. V ulicích řádí gangy a obětí vraždy se může stát prakticky kdokoliv: studenti, mechanici, farmáři, řidiči autobusů, obchodníci či novináři. 

Mužů zákona potkáte v ulicích jen pár, a navíc jsou mnozí z nich zkorumpovaní, či dokonce sami zapletení do zabíjení. Tristní situace panuje rovněž v místních přeplněných věznicích, kde jsou vraždy též na denním pořádku. 

Peking: Megapole pod oblakem smogu

Země: Čína
Počet obyvatel: 21 150 000

Peking by mohl sloužit jako odstrašující příklad, kam až může vést bezohledná honba za ekonomickým růstem. Už řadu let má město obrovské problémy se smogem a zdá se, že se situace příliš nezlepšuje. Čínské úřady se snaží se znečištěným ovzduším bojovat pomocí utlumování provozu továren (je-li úplně nejhůř) či omezováním počtu nových automobilů. Jenže už teď jezdí ulicemi Pekingu přes pět milionů aut, takže zmíněné opatření samo o sobě nestačí. Čas od času proto hlavní město Číny zahalí na řadu dní šedý oblak smogu, který je zřetelně vidět dokonce i z vesmíru. 

Podle nedávné studie uveřejněné ve vědeckém časopise BMJ (British Medical Journal) zkracují zplodiny obyvatelům města život v průměru o děsivých patnáct let. Mnozí lidé se proto snaží pobyt venku co nejvíce omezovat, a když už musejí na ulici, tak jedině s ochrannými rouškami. 

Přes všechny problémy se na začátku letošního roku objevila překvapivá zpráva, že Peking již o své prvenství přišel – nejvíce znečištěným městem na Zemi je nyní oficiálně indické Dillí.

Manila: Město sužované tropickými bouřemi

Země: Filipíny
Počet obyvatel: 1 652 000

Žádnou zemi na světě nedevastují tropické bouře tak často jako Filipíny – za rok se jich na toto souostroví snese pět až deset. Poslední děsivou připomínkou zmíněného prokletí se stal v listopadu 2013 „supertajfun“ Haiyan, který dosahoval v nárazech rychlosti až 275 km/h, a jedná se tak zřejmě o nejsilnější vichřici všech dob. Počet obětí jenom na Filipínách přesáhl tehdy 6 200 a ještě v lednu 2014 se nacházela další těla. 

Ačkoliv hlavní město Manila nepatřilo mezi nejvíce postižené lokality, mělo tehdy namále. Nachází se v metropolitní oblasti Metro Manila, kde žije téměř dvanáct milionů lidí, přičemž tajfuny i záplavy tu patří k běžným jevům. Například v roce 2009 zatopil tajfun Ketsana některé lokality až do výšky dvoupatrového domu a celkově tehdy na Filipínách zahynulo nejméně 464 lidí. Části města zůstaly odříznuty od světa a řada obyvatel uvízla na dlouhé dny na střechách svých domů. Situace se opakovala v roce 2011, kdy se kvůli tajfunu Nesat museli mnozí Manilané brodit ulicemi města po pás ve vodě.

Norilsk: Otrávené místo v mrazivém sevření

Země: Rusko
Počet obyvatel: 175 000

Ruský Norilsk je nejseverněji položeným městem světa, přesto má 175 tisíc obyvatel. Celkem 250–270 dní v roce jej pokrývá sníh a 110–130 dní tam zuří sněhové bouře. Polární noc zde panuje od prosince do půlky ledna, což znamená zhruba šest týdnů nepřetržité tmy. V létě se teploty asi tři až čtyři měsíce pohybují nad nulou, po zbytek roku mrzne, až praští. Autobusy jezdí v konvojích, aby bylo možné cestující okamžitě přesunout do jiného vozu v případě, že jeden z nich uvízne ve sněhu. 

Mrazivé počasí však nepředstavuje jediný důvod, proč patří Norilsk do kategorie „Extrémov“. Ve městě se totiž nachází obrovský důlní a metalurgický komplex na těžbu niklu, mědi a kobaltu. Kdysi tu byli na práci nasazeni vězni z gulagů; v letech 1935–1956 jich přitom ve zdejších lágrech dřelo více než 500 tisíc – v nelidských podmínkách a kruté zimě. Dnes Rusové pracují v továrnách dobrovolně, protože si tak mohou vydělat slušné peníze.

Daní za vytěžené suroviny je však katastrofální míra znečištění – Norilsk v tomto ohledu zaujímá jednu z prvních příček na světě. Na jih od města tak zmizely všechny stromy a vegetace do vzdálenosti desítek kilometrů a vystřídala je šedivá pustina.

Kvůli emisím oxidu siřičitého a dalších nebezpečných chemických látek čelí místní obyvatelé zvýšenému riziku rakoviny a onemocnění dýchacích cest. Průměrná délka života pracovníků zdejších továren je pak asi o deset let nižší než u zbytku ruské populace.

Rio de Janeiro: Bohatství uprostřed chudoby

Země: Brazílie
Počet obyvatel: 6 323 000

Pokud jde o nerovnost v příjmech obyvatel, patří Brazílii přední místo ve světovém žebříčku: zatímco 10 % nejbohatších Brazilců shrábne 42,7 % celkového příjmu národa, 34 % těch nejchudších si z něj ukrojí jen 1,2 %. A zřejmě nikde jinde to není vidět víc než ve slavném Rio de Janeiru.

Na jedné straně ulice stojí honosné vily milionářů a luxusní výškové budovy, zatímco doslova proti nim se rozprostírají tisíce slumů neboli favelas, jak jim říkají místní. Ti nejchudší nemají ve svých dřevěných či plechových chatrčích ani vodovod. Šťastnější jedinci si pak mohli dovolit robustnější zděné domky. Lidé se zde živí, jak se dá: přebírají odpadky, čistí boty a seznam končí prostitucí či obchodem s drogami.

Ze slumů se ovšem stala i oblíbená turistická atrakce – každoročně si je přijedou prohlédnout desítky tisíc turistů, obvykle však z bezpečí klimatizovaných autobusů. Pro tamní vládu představuje samozřejmě existence chudinských čtvrtí problém. Policie se snaží při masivních zátazích vytlačit ze slumů zločinecké gangy, ale výsledky jsou zatím rozpačité. Přestřelky a vraždy tak zůstávají na denním pořádku.

Detroit: Pád až na dno

Země: USA
Počet obyvatel: 681 000

Kdysi byl Detroit symbolem úspěchu a výkladní skříní automobilového průmyslu. Stěhovali se sem lidé z celých Spojených států, aby si splnili svůj americký sen. V roce 1950 mělo město 1,85 milionu obyvatel, kteří pobírali v dobách prosperity nejvyšší průměrný plat v celé zemi. Téměř 300 tisíc lidí zde pracovalo ve výrobě. 

Dnes je ale všechno jinak: Detroit se z velké části proměnil v město duchů, které připomíná scény z postapokalyptických filmů. Počet obyvatel klesl na pouhých 680 tisíc a dluhy dosáhly takové výše, že musela radnice požádat o ochranu před věřiteli. Dlužná částka přepočtená na jednoho Detroiťana činí asi 25 tisíc dolarů, tedy zhruba půl milionu korun. 

Ve městě narazíte na tisíce chátrajících domů a dalších staveb a v mnoha ulicích už ani nesvítí pouliční lampy. Nezaměstnanost dosáhla značných rozměrů a kriminalita vesele bují: na sto tisíc obyvatel připadlo v roce 2012 celkem 53 vražd, tedy desetkrát víc než v New Yorku. Počty policistů v ulicích přitom v posledních deseti let vytrvale klesají, takže se daří objasnit jen 10 % všech zločinů. Pokud byste tedy chtěli do Detroitu zavítat, pak nezapomeňte – vstup jen na vlastní nebezpečí!