Jak se točí miliony: Rozvoj Ostravy je spojen s dynastií Rothschildů

Zakladatel rodinné dynastie Mayer Amschel Bauer se narodil roku 1744 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině lichváře. Původně se měl stát rabínem, ale po smrti obou rodičů nastoupil do učení v bankovním domě rodiny Oppenheimerů v sousedním Hannoveru. Získal potřebné vědomosti a po návratu do rodného města si zde roku 1764 otevřel malý obchod a směnárnu, která se stala základem jeho budoucí kariéry finančníka. Příjmení si mezitím změnil na Rothschild podle červeného štítu (rotter schild), který měl ve znaku už otcův podnik.

Základ jeho majetku pocházel ze spolupráce s bohatým kurfiřtem Vilémem Hessenským, jehož finance spravoval. Další velké zisky přišly s napoleonskými válkami, kdy Rothschild své peníze rozmnožil mimo jiné tím, že obchodoval s oběma znepřátelenými stranami zároveň. Z malé směnárny tak brzy vyrostl velký bankovní dům s pobočkami ve čtyřech dalších zemích.

Život podle pravidel

Po Rothschildově smrti roku 1812 přešel majetek na jeho pět synů – Amschela, Salomona, Nathana, Karla a Jacoba neboli Jamese. Ve své poslední vůli přitom stanovil dvě podmínky: všechny klíčové pozice v rodinném obchodě musí zastávat výhradně členové rodiny a rodinný majetek má být zachován tím, že si bratranci budou brát za manželky sestřenice. Druhé pravidlo bylo naštěstí v dalších generacích považováno za méně důležité, takže docházelo i ke svatbám se členy jiných bohatých rodin. Jinak si však synové vzali otcova slova k srdci a o vedení firmy se spravedlivě podělili – řídili jednotlivé pobočky ve Frankfurtu, Vídni, Londýně, Neapoli a Paříži. 

Vídeňskou filiálku dostal na starost Salomon Mayer Rothschild, který se narodil 9. září 1774. Roku 1800 se oženil s Karolinou Sternovou, s níž měl později dvě děti, syna Anselma a dceru Betty. Rodina žila od roku 1816 trvale ve Vídni a už čtyři roky nato se Salomonovi povedl důležitý krok – stal se takzvaným faktorem císařské rodiny Habsburků. V praxi to znamenalo, že vlastně pomáhal financovat vládu císaře Františka I. i jeho kancléře Klemense Metternicha. Půjčky dosáhly v průběhu let částky 203 milionů zlatých, z čehož měl Rothschild pochopitelně značný zisk. 

Železo pro dráhu

Už roku 1822 byl bankéř povýšen do stavu rakouských svobodných pánů a zároveň získal právo kupovat pozemky, což bylo v té době Židům zakázáno. Této výhody okamžitě využil a brzy se z něj stal jeden z největších pozemkových vlastníků v Evropě.

Byl také průkopníkem železnice v rakouské monarchii. Roku 1829 se rozhodl naplnit vizi profesora vídeňské polytechniky Františka Xavera Riepela o výhodnosti vzájemného propojení průmyslových center se zemědělskými oblastmi. Založil proto sdružení, které získalo koncesi na výstavbu tratě nazvané Kaiser Ferdinands-Nordbahn čili Severní dráha císaře Ferdinanda. Měla spojovat Vídeň s Ostravskem, Krakovem a solnými doly v Bochni a Wieliczce. 

K budování a provozu železnice však bylo potřeba velké množství železa, oceli a uhlí. Rothschild chtěl proto získat Rudolfovu huť ve Vítkovicích, založenou roku 1828 arcibiskupem Rudolfem Janem Habsburským. Inicioval tedy vznik společnosti Vítkovické těžířstvo, prostřednictvím které si roku 1835 železárny pronajal. Pod Rothschildovým vlivem došlo ke značnému rozmachu podniku. Dostavěna byla mimo jiné vysoká pec, slavnostně zapálená roku 1836, která jako první v tehdejším habsburském mocnářství vyráběla železo pomocí koksu. Úroveň produkce se tak brzy vyrovnala nedalekým železárnám ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Koleje i mosty

Nejvýznamnější zakázkou byla dodávka kolejnic pro stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. První úsek z Vídně do Brna byl zprovozněn 7. července 1839. O dva roky později se trať prodloužila do Přerova a roku 1845 i do Prahy. Pro uspokojení čím dál větší poptávky po kolejnicích byla od roku 1847 zprovozněna také nová Anselmova huť. Významné byly i další dodávky pro železnici, například drobné kolejivo, výhybky, mosty či vagony. Kromě toho vyráběl podnik parní stroje, vybavení pro hutě, ocelové profily či nosníky. Rychlý nárůst výroby ovšem znamenal zvýšenou potřebu uhlí. V blízkosti podniku proto brzy vyrostly nové doly Karolina, Šalamoun či Hlubina.

Rothschild byl také monopolním producentem rtuti v Evropě a ovlivňoval systém pojišťovnictví v celé habsburské monarchii. Aby si získal přízeň veřejnosti, která nebyla Židům příliš nakloněna, založil nadaci, z níž byla udělována stipendia synům z vídeňských měšťanských rodin ke studiu na polytechnickém institutu. Za to byl roku 1842 jmenován čestným občanem Vídně.

TIP: Jak se žilo v Ostravě v 19. století? Lihový genius loci regionu razoviteho

Roku 1845 koupil od Huberta Stückera rytíře z Weyershofu slezské panství Hlučín a následujícího roku také panství Šilheřovice se zámkem. Vedle toho investoval do umělecké sbírky, z níž některá díla italské a francouzské renesance věnoval později do pařížského Louvru. Revoluce v roce 1848 ovšem znamenala pád Metternichova režimu a tím i Rothschildův ústup z výsluní. Baron se dokonce rozhodl pro odchod z Vídně. Zemřel 28. července 1855 v Paříži.