Jak na Mezinárodní vesmírné stanici funguje cirkadiánní rytmus astronautů?

Cirkadiánní rytmus živých tvorů patří mezi biologické rytmy, v nichž kolísá aktivita a bdělost. Jde o jeden z důležitých rytmů ovlivňujících život člověka. U obyvatel Země se synchronizuje díky východům a západům Slunce, tedy střídání dne a noci. Jeho narušení – například nepravidelné směny či cesty do jiného časového pásma – vede k únavě, spánkovým poruchám a ovlivnění kognitivních schopností. 

Přirozený rytmus člověka trvá 24–28 hodin. Na Mezinárodní vesmírné stanici však astronauti zažívají východ Slunce každých 90 minut, a jejich přirozené rytmy se tedy nemohou synchronizovat tak, jak nás to příroda učila po tisíce let. Někteří jsou vůči tomu odolnější, jiní méně, a aby vůbec mohli fungovat, podporují periodu spánku medikamenty.

TIP: Problémy s výzkumem: Ruští kosmonauti odmítají poskytnout sperma pro vědu

Výzkumy ukázaly, že jsou posádky nejvýkonnější, pokud se udělá maximum pro zachování jejich přirozeného spánkového cyklu. Jeho soustavné narušování – ať již pracovními povinnostmi, nebo z vlastního rozhodnutí (astronauti na ISS například běžně tráví čas vyhrazený spánku v proskleném modulu Cupola a pozorují Zemi pod sebou) – ústí ve zvýšenou chybovost, což znamená v kritických situacích nepřijatelné riziko. Při dlouhých vesmírných misích, například k Marsu, bude tudíž nutné věnovat značnou pozornost plánování služeb a směn, aby si posádka svou výkonnost zachovala.