Edvard a Hana Benešovi: Jejich láska začala v Paříži!

Dne 16. července 1885 se v Domaslavicích u Oseku narodila Anna Vlčková, budoucí Hana Benešová. Její rodiče nebyli zámožní, avšak vzala si ji k sobě na vychování teta Eva Šulcová, která po smrti své zaměstnavatelky zdědila nezanedbatelné jmění a nabyté finance se rozhodla investovat do vzdělání své neteře. Přelomovou se pro Annu stala až možnost studia na pařížské Sorbonně.

Láska v Paříži

Právě během pobytu ve městě nad Seinou došlo k setkání Anny Vlčkové s Benešem. Náklannost vyústila 16. května 1906 v jejich zasnoubení v Lucemburské zahradě. Od toho okamžiku začala Anna užívat na přání svého snoubence jméno Hana. Důvodem byl Benešův nevydařený vztah s jistou Annou v rodných Kožlanech. Zasnoubení bylo dlouho tajné. O záměru neteře provdat se za Beneše se Eva Šulcová dozvěděla až po dvou letech a rozhodně se proti němu postavila – Beneš byl chudý a bez dokončeného vzdělání. Hana však nehodlala ustoupit, opustila tetin byt a vrátila se k matce.

V září 1909 byl Beneš přijat za suplujícího profesora národního hospodářství na československé obchodní akademii, čímž získal seriózní a dobře placené zaměstnání. Nadto se mohl chlubit nedávno dokončeným vysokoškolským studiem: obhájil disertační práci na univerzitě v Dijonu a posléze na pražské univerzitě. Nyní již snoubencům nebránilo nic v uzavření sňatku. Oddáni byli v listopadu 1909 v kostele sv. Ludmily.

Idylku rozbila válka

Novomanželé bydleli na Vinohradech, prázdniny trávili v Řevničově, v Londýně či v milované Paříži. Benešovo úsilí spojené s budováním akademické kariéry, završené roku 1913 habilitací na pražské filozofické fakultě, Hana podporovala nejen péčí o domácnost a organizací volného času. Manželovi navíc zpracovávala poznámky a výpisky nebo opisovala přednášky pro studenty. Jejich manželství bylo bezpochyby šťastné. Spokojenost však narušil sarajevský atentát. A ani v dalších letech nemělo být lépe.