Italská Verona: Tichá strážkyně Shakespearových milenců

Právě díky zmíněnému dramatu směřují kroky většiny turistů nejprve tam, odkud se podle anglického spisovatele Williama Shakespeara ozývalo: „Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?“ Juliin kamenný balkon nechalo město vybudovat kvůli turistům zhruba před sto lety; vystupuje však z více než sedm set let starého paláce, který dlouhá léta vlastnila rodina dell Capello. Někteří proto poukazují na podobnost jmen Capello a Kapulet, tedy Juliina příjmení, a říkají, že příběh musel být skutečný. 

Starou fasádu domu pomaličku pohlcuje zeleň, ale nejznámějšímu balkonu světa se zatím vyhýbá. Průvodci vyprávějí skupinkám úryvky příběhu a každého se snaží přesvědčit, že tu kdysi Julie skutečně stála. Uvnitř paláce najdete muzeum s nádhernými freskami, dobovým nábytkem, obrazy, keramikou a vrchol návštěvy představuje samotný balkon. Náměstíčko pod ním je celý den přeplněné, ale vpodvečer se jakoby zázrakem vyprázdní, a Juliina socha tak vynikne v plné kráse. Její prsa jsou vyleštěná tisícovkou doteků a místní rádi vtipkují, že přinášejí štěstí. 

Po stopách dramatu lásky

Ve Veroně můžete natrefit i na „Juliinu hrobku“, kamenný sarkofág spočívající v kapucínském klášteře, jehož počátky se datují do 13. století. Je otázkou, komu hrobka skutečně patří, ale podle tradice se jí neřekne jinak než Tomba dei Giulietta, tedy Juliin hrob. Ve skutečnosti však toto místo upravili až v roce 1937, protože ředitel veronského muzea nechtěl zklamat romantické představy turistů.   

Dalším zastavením na „romeojuliovské“ pouti je bazilika San Zeno Maggiore. V sakrální stavbě pojmenované podle místního světce Zena se totiž měla konat svatba slavných milenců. Obřad měl proběhnout v kryptě, avšak žádné „prokazatelné“ stopy tu dnes nenajdete. Přesto bazilika zůstává součástí takzvaného shakespearovského itineráře, jejž některé místní cestovní kanceláře pro milovníky legend nabízejí. Existují příběhy, které zkrátka dokážou změnit realitu. 

Koloseum nejen v Římě

Verona však nežije pouze z milostné legendy. Zhruba čtvrtmilionové město se pyšní také starobylou historií. V roce 89 př. n. l. se Verona stala římskou kolonií a o čtyřicet let později získala titul municipium, tedy město, jehož obyvatelé dostali římské občanství. Římská orlice zde „hlídala“ dlouhých 450 let a stopy Římanů jsou dodnes patrné. 

Nejkrásnější příklad jejich nepřekonatelné architektury představuje koloseum dokončené v roce 30 za císaře Augusta. Najdete ho na náměstí Piazza Bra lemovaném desítky barevných domků, které vypadají jako papírové modely. V koloseu se římským občanům dostávalo „panem et circenses“, tedy chleba a her, a v čase největší slávy pojal amfiteátr až třicet tisíc návštěvníků. Se svými rozměry – 140 m na délku a 110 m na výšku – představoval totiž třetí největší stavbu v celém římském světě. Před ním už bylo jen římské Koloseum a amfiteátr v kampánském městě Capua. 

Přestože se z veronského oválu už neozývá řev divokých zvířat či výkřiky gladiátorů, lidé k němu proudí i dnes. Bohužel kvůli zemětřesení v roce 1117 už koloseum nemá svoji původní starověkou podobu – za své tehdy vzalo několik kamenných oblouků. I tak je ale veronský amfiteátr v moderní době místem čilého setkávání: každoročně vítá slavné hudební festivaly a do posledního místa vyprodaná divadelní představení. 

Z ptačí perspektivy

Od kolosea vybíhající ulice, které se setkávají v samotném srdci města na náměstí Piazza delle Erbe. Stánky tu praskají pod náporem suvenýrů a fotoaparáty turistů se nezastaví. Každé ráno zde ožívá trh, kde lze koupit téměř cokoliv – od obrazů přes porcelán až po oblečení či občerstvení. Nejznámější veronské náměstí si zachovalo svou starobylou tvář: obklopují ho staré budovy, banka, Dům obchodníků a nad ním se zvedají vysoké věže. Nejstarší zdejší monument představuje fontána se sochou madony, římský originál z roku 380. 

Na domy vyzdobené středověkými freskami a rodovými erby vrhá stín 84 metrů vysoká věž Torre dei Lamberti. Pochází z 15. století a určitě se vyplatí vyjet výtahem až nahoru – hezčí výhled byste totiž ve Veroně hledali marně. Nad střechami se vypínají menší i větší kostelní věže, kopule a v dálce objevíte také elipsovitý tvar římského amfiteátru. Okolo města se pak tyčí pahorky Veneta, jež končí až na horizontu.

Pár set metrů od centra města najdete katedrálu Santa Maria Matricolare, přezdívanou Dóm. Na trojlodní stavbě upoutá na první pohled její strohost a jednoduchost, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že je vstupní brána precizně ozdobena kamennými sloupy, sochami světců, nejrůznějšími geometrickými tvary, ale i velkými sochami mytických bytostí z narůžovělého mramoru. Románský portál z 12. století patří mezi nejkrásnější svého druhu v severní Itálii. Hlavní scénu nad ním vyplňuje obrázek tří mudrců z východu nesoucích do Betléma zlato, myrhu a kadidlo, a také anděl, jenž se zjevil pastýřům. Perlu interiéru představuje Tizianův obraz Nanebevzetí nacházející se v první kapli. 

Staronový most

Veronu obtéká ze tří stran řeka Adiže a kousek od nábřeží se tyčí dominikánský kostel svaté Anastázie. Cihlová stavba se pyšní velkolepým vnitřním prostorem s dvanácti sloupy a mimořádně pestrou dlažbou z barevného mramoru. Od kostela je to pak jen pár ulic ke gotickým hrobkám aristokratické rodiny Scaligerů, která Veroně vládla na přelomu 13. a 14. století. Hrobky jsou postaveny ve stylu malého chrámu s baldachýnem a podle francouzského historika George Dubyho představují jeden z nejkrásnějších příkladů gotického umění.

TIP: Zázrak zrozený z bažin: Kde se vzaly slavné Benátky?

Slavný veronský rod vybudoval také hrad Vecchio, jehož největší chloubou je sto dvacet metrů dlouhý cihlový most. Na jaře 1945 ho vyhodil do povětří ustupující wehrmacht, ale po válce byl ze součástí vyzdvižených z řeky znovu postaven. Na hradě dnes sídlí jedna z nejlepších veronských galerií, jež se zaměřuje především na románskou dobu.