Intimní otazník nad českým králem: Měl Václav IV. dceru?

Panovníkovi přívrženci stvořili obraz spravedlivého monarchy, který trestal podvodníky všeho druhu, protivníci mu zase nemohli odpustit podíl na smrti Jana z Pomuku a podporu rodícímu se husitství. Můžeme do seznamu panovníkových hříchů zařadit i nemanželského potomka?

Impotent nebo zvrhlík?

Václav IV. nezplodil žádného legitimního potomka, a také proto si podobných urážek vytrpěl více než dost. Snad nejpeprnější obvinění zaznělo na jeho adresu v anonymním spisku břevnovského mnicha, jenž roku 1416 vytkl králi jeho prohusitský kurs a zároveň jej neváhal označit za zvrhlíka nacházejícího obzvláštní potěšení ve společnosti bezvousých mladíků. Čas od času berou tento argument dosud vážně i seriózní historikové. Přitom je po desítky let známo svědectví mistra Zikmunda Albíka z Uničova, Václavova osobního lékaře, který panovníkovi radil i v nejintimnějších záležitostech. Z Albíkových textů jasně vyplývá, že král byl vyhraněný heterosexuál, krátce po padesátce se však už potýkal s impotencí.

Přece jen otcem?

Díky heraldikovi Stanislavu Kasíkovi a historikovi Petru Elblovi dnes víme, že Václav sice se svými dvěma  manželkami žádného potomka neměl, ale byl pravděpodobně otcem nemanželské dcery Markéty, o niž se vzorně postaral. Snad právě v době, kdy se stupňovalo napětí kolem Jana Husa, ji provdal za urozeného pána Jana z Vlašimi, s nímž Markéta, naposledy připomínaná roku 1437, žila na moravském hradě Úsově. Lucemburský původ úsovské paní dokládají nejen jména jejích tří synů (Jan, Karel, Václav; čtvrtý bratr se jmenoval Arnošt), ale také zachovaný kamenný erb na zámku v Brandýse nad Labem.