Zrada vosích dělnic: Když vosy zanášejí, má královna problém
Každá stá vosí dělnice je zrádkyně. Místo, aby do úmoru pracovala pro svou kolonii, hraje si na královnu a klade vajíčka. Zkouší to nejen ve svém vlastním hnízdě, ale jako hmyzí kukačka se vloudí i do cizích vosích hnízd, kde se svoje vajíčka snaží podstrčit do cizí péče
Život vosy obecné (Vespula vulgaris) není tak dobře zmapovaný jako život včel nebo čmeláků. Přesto je o něm známo dost na to, aby odborníky překvapilo zjištění, že někteří jedinci tohoto společensky žijícího hmyzu mají výrazné tendence k individualismu.
Královna hledá domov
Podobně jako společenství včely medonosné, i kolonie vosy obecné se dělí na několik kast. Nejpočetněji jsou zastoupeny neplodné samičky, tedy dělnice, které se vzdaly šance na zplození vlastních potomků a místo toho se starají o potomky jediné plodné samičky – královny. Na přechodnou dobu se v hnízdě objeví i samečci.
Jako vůbec první vosy zahlédneme zjara v probouzející se přírodě oplodněné královny, které přečkaly zimu v bezpečí úkrytu a teď jej opouštějí, aby založily novou vosí kolonii. Tyto velké, osaměle létající vosy nejprve vyrážejí na průzkumné lety, při nichž hledají příhodné místo ke stavbě hnízda. Nejčastěji se jim zalíbí díra v zemi, třeba opuštěná myší nora. Někdy ale naopak vyberou místo v nějaké vysoko položené dutině, třeba v opuštěné ptačí budce. Samička pak ještě určitou dobu létá kolem zvolené lokality, aby si její polohu bezpečně uložila do paměti a v následujících dnech ji bez problémů našla.
Těžké začátky a „druhá směna“
Když se královna pustí do díla, leží zpočátku všechna práce jen na jejích bedrech. Kusadly seškrabává drobné částice z povrchu starého dřeva, mísí je se slinami a vytváří kaši z papíroviny. Z té uhněte kuličku a odnese si ji na staveniště. Kašovitou hmotu roztírá do tenké vrstvy, která na vzduchu rychle tuhne. Vosí královna z ní vybuduje několik prvních buněk plástu. Jsou obrácené dnem vzhůru a matka do nich naklade vajíčka. Ke dnu buňky je přilepí, aby nevypadla. V následujících dnech a týdnech má královna napilno. Léta ven z hnízda nejen pro další stavební hmotu, ale zároveň i loví, aby měla čím krmit larvy.
První generace dělnic se líhne po 5 až 6 týdnech a rychle přebírá královninu práci. Plodná samička už nemusí opouštět hnízdo a věnuje se výhradně kladení vajíček. Dělnice dál budují plástve, rozšiřují hnízdo a pečují o larvy, které se líhnou z vajíček. Vosí kolonie se během léta díky spojenému úsilí královny a dělnic rychle rozrůstá.
Ve velkých vosích hnízdech jsou plásty uspořádány do několika rovnoběžných pater propojených ve středu i na obvodu svislými pilíři. Celkový počet buněk se v nich vyšplhá na 7 000 až 10 000. Protože vosí královna klade do některých buněk vajíčka opakovaně, narodí se v jednom hnízdě za rok až 16 000 dělnic.
Lovci pro vosí školku
Podobně jako vajíčka jsou i larvy přilepené ke dnu buňky, aby se v plástu udržely. Zpočátku krmí dělnice larvy tekutou stravou – šťávami, které nasává na květech, na zralém ovoci, nebo tělními tekutinami uloveného hmyzu. Vosy jsou zdatní lovci. Číhají na sedící nebo pomalu se pohybující hmyz. Ve velké oblibě mají mouchy. Na oběť útočí kusadly a silnější hmyz navíc bodá žihadlem. Mrtvou kořist na místě zpracuje. Vysaje z ní tělní tekutiny a odkousne hlavu, nohy a křídla. Tělo vytvaruje do úsporného balíčku, který přenese do hnízda. Někdy se tak musí vypořádat i s hodně těžkým nákladem.
Vosa s obětí, které odkousne hlavu, nohy a křídla. Zbytek těla přenese do hnízda a krmí s ním odrostlejší larvy (foto: Shutterstock)
Malými porcemi oddělenými z balíčku krmí dělnice odrostlejší larvy.
Vosí larva se třikrát svlékne z pokožky a pokaždé výrazně zvětší objem. V posledním larválním stádium už není přilepená ke dnu buňky v plástu, protože buňku zcela vyplňuje a jen tak z ní nevypadne. Tato larva si nakonec svou buňku uzavře hedvábným víčkem a sama sebe opřede jemným vláknem. V kukle dojde k proměně larvy na dospělou vosu. Ta prokouše obaly a víčko buňky a vyleze ven. Záhy poté už se vydává na první lety do okolí.
Vzpoura na konci sezony
Na konci léta začne královna v kladení vajíček polevovat a dělnic ubývá. Zato se ve zvětšených buňkách plástů vyvíjejí i samečci a plodné samičky – budoucí královny. Samečci neumějí stavět hnízdo, nesbírají potravu, nepečují o larvy. Jejich jediným úkolem je oplodnit mladé samičky. Vosí dělnice však tyto trubce v kolonii bez problémů tolerují a jsou k nim podstatně shovívavější, než bývají k trubcům dělnice včely medonosné. Na podzim celá kolonie zaniká. Přežijí jen oplodněné samičky, které přečkají zimu v bezpečném úkrytu a na jaře vylétnou založit novou kolonii.
Když se kolonie ocitne za zenitem, oslabí v ní zavedené rutiny. Právě v této situaci vycítí dělnice svou příležitost a začnou klást vajíčka. Ta jsou neoplozená a mohou se z nich vyvíjet pouze samečci. Pokud se některému z nich podaří oplodnit budoucí královnu, přenáší geny své matky-dělnice na další pokolení.
Za běžných podmínek představuje plození potomstva dělnicemi povážlivé narušení dokonalého řádu kolonie. Ostatní dělnice podle pachu s devětadevadesátiprocentní úspěšností rozeznají vajíčka královny od vajíček dělnic a vajíčka svých sester sežerou. Někdy ale královna ke konci léta uhyne a pak je fungování kolonie těžce narušeno. V nastalém chaosu mají vajíčka dělnic šanci přežít a v péči dělnic se z nich mohou vyvinout samečci.
Kukačky v cizích koloniích
Dělnice zkoušejí klást vajíčka nejen ve vlastním hnízdě, ale snaží se proniknout i do jiných hnízd a i tam podstrčit do buněk plástů svá neoplozená vajíčka. Zdá se logické, že dělnice si budou pro své kukaččí výlety vybírat přednostně kolonie, kde domácí královna uhynula a panuje v nich zmatek. Ale není tomu tak. V koloniích bez matky začíná klást vajíčka větší podíl dělnic, ale ty se zkoušejí vetřít stejně často do kolonií s královnou jako do kolonií bez královny. Vosy zjevně nedokážou zvenčí zjistit, jestli kolonie svou královnu stále ještě má, nebo už ji ztratila. Vzduch v okolí vosího hnízda je plný těkavých látek pocházejících z kolonie. Nejsou mezi nimi ale takové, které by absenci královny prozradily.
Vosí královna produkuje netěkavé látky, které ulpívají na těle dělnic z její kolonie i na vnitřních papírovitých stěnách hnízda. Cizí vosí dělnice je rozeznává až poté, co se jich dotkne tykadly. Teprve pak jí čichové buňky spolehlivě prozradí, do jaké kolonie se vloudila. Pokud se cizí vosa ocitla v kolonii bez královny, její snaha klást vajíčka výrazně sílí. V kolonii s královnou zkouší klást vajíčka asi 2 % domácích dělnic a 12 % cizích vos, které se do hnízda vetřely. V hnízdě, kde královna uhynula, klade vajíčka každá pátá dělnice – bez ohledu na to, zda je domácí nebo se sem vloudila.
TIP: Včely stále záhadné: Co se děje ve včelím úlu
Zatím není jasné, jak jsou potomci dělnic úspěšní a kolik potomstva nakonec zplodí. To odhalí až další výzkum týmu vedeného Tomem Wenseleersem z Katholieke Universiteit v belgické Lovani, který vosu obecnou při tomto tzv. vnitrodruhovém hnízdním parazitismu přistihl jako první.