Zmatky názvosloví: Kde se vzal v češtině slon nebo třeba velbloud?
Při tvoření názvů cizokrajných zvířat došlo v minulosti k několika nešťastným záměnám.
Naši předkové nepochybně věděli o přírodním světě víc než my dnes. Znali ovšem jen to, s čím měli osobní zkušenost. A tak se stalo, že při tvoření názvů cizokrajných zvířat došlo k několika nešťastným záměnám. Kupříkladu české slovo slon bylo převzato z turkotatarských výrazů arslan či aslan, které však v původním jazyce označují lva.
Jak si někdo mohl splést slona se lvem? Docela snadno, pokud žil v době, kdy cestování nepatřilo k běžným záležitostem a o existenci fantastického zvířete zvaného slon u nás vědělo jen několik osvícených, a to ještě z doslechu.
Podobná nepříjemnost se přihodila u živočicha, jemuž dnes říkáme velbloud. Jeho pojmenování čeština přejala prostřednictvím gótského slova ulbandus, které zas vychází z latinského elephantus – což neodkazuje k velbloudovi, nýbrž ke slonovi. Pak z toho člověk nemá být jelen!
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
