Zdraví nebezpečné ozdoby: Tradice dlouhokrkých „žirafích žen“ pozvolna mizí
Takzvané „žirafí ženy“ z kmene Kayanů si od útlého dětství zdobí krk těžkými slitinovými kruhy. Unikátní a prastará tradice vymírá a popravdě není divu. Vždyť prodloužit si krk o dobrých 20 centimetrů s sebou nese nutné praktické i zdravotní komplikace.
Turisté jim přezdívají „žirafí ženy“ – jejich dlouhé krky zdobené mosaznými spirálami jsou celkem jednoznačnou pobídkou pro využití právě takového jména. Dívky z kmene Kayanů, který žije na hranicích Myanmaru a Thajska, tyto kroužky dostávají už jako malé děti.
Tradice, která umírá
Dnes třiaosmdesátiletá Maria Khaing je jednou z nejstarších obyvatelek vesnice Pan Phet. Na sžívání s mosaznými ozdobami vzpomíná takto: „Začala jsem je nosit, když mi bylo osm. Táta žertoval, že vypadám jako kluk, a chtěl mi koupit zbraň, abych mohla lovit jako muži. Ale já mu řekla, že každá holka nosí kruhy a já je chci taky.“
Některým dívkám se první kroužky nasazují už ve čtyřech letech – a každý rok se přidávají dva další. V šestnácti, kdy dostanou poslední části celé ozdoby, už jejich šíji tíží kolem dvaceti spirál, které váží několik kilogramů. Tento mosazný límec pak nosí celý život.
„Nejdřív to bylo těžké, ale zvykla jsem si, je to pohodlné. Problémy nemám ani při jídle,“ říká Maria Khaing. Žen, jako je ona, ale postupně ubývá. Podle kulturních a sociálních antropologů jich v celém Myanmaru žije méně než sto. Ještě před několika dekádami se přitom počet „žirafích žen“ blížil ke čtyřem stovkám. Mladá dívčí generace se od tradice distancuje hlavně kvůli obtížím, které přináší.
Krk není delší
Dnes už mosazné kruhy rozhodně nejsou v módě a proti tradici se postavila i Mariina dvacetiletá vnučka Za Za Oo: „Jsou těžké a nepohodlné. Nenosím je také proto, že toho o nich moc nevím.“ Spirály posazené na ramenou způsobují hlavně fyzické obtíže. Ženy, které si své krky takto zkrášlí, se nemohou rozběhnout, ani se normálně napít – to dokážou jedině s pomocí bambusového brčka. Při spaní si navíc musejí podkládat krk speciálním polštářkem. Nebezpečné je i nasazování spirál, které trvá asi třicet minut a na něž musejí být zvláště opatrné. Mu Tu, další z obyvatelek vesnice, komentuje tento proces slovy: „Pokud kruhy nasadíte špatně, můžete někoho i udusit.“
Dlouho panovala domněnka, že ženám se neustálým nošením kruhů prodlužují krky. To je ale optický klam – nošení neprodlužuje krk, ale znetvořuje tělo. Těžké spirály stlačují hrudní koš a způsobují deformaci klíčních kostí. Postupně klesají horní řady žeber a ramena vypadají jako součást krku, což ho zdánlivě prodlužuje – až na dvojnásobek.
Lákadlo pro turisty
Kvůli tenčícímu se počtu těchto žen jezdí do vesnice Pan Pet stále více lidí. Po ukončení bojů mezi etnickými militantními skupinami a myanmarskými vládními silami se Kayané vracejí zpět domů a proudí sem i turisté, kteří touží ženy vidět. Za jediný měsíc sem zavítalo téměř 300 zvědavců, kteří ve vesnici utratili v přepočtu více než 40 tisíc korun. Sedmačtyřicetiletá Mu Pye jejich zájem využívá k prodeji vlastních výrobků. „Nikdy nás neviděli a my zase je, takže jsme šťastné. A když si něco koupí, tak nám to udělá ještě větší radost, protože si tak něco vyděláme,“ pochvaluje si.
Jak ale tradice nošení krčních spirál vznikla, už dnes nikdo neví. Existuje mnoho teorií – měly prý sloužit jako ochrana před šelmami nebo otroctvím (takové ženy údajně byly pro otrokáře méně atraktivní). Nebo se díky zdobeným krkům měly více podobat svým božským předkům, protože podle legendy jsou Kayané potomky krásné dračice a labutě. Ať už je to jakkoliv, dnes kruhy slouží především jako lákadlo pro turisty.
