Zbytečně dokonalý výsadek: Anglo-francouzská operace Mušketýr 1956 (1)

Po druhé světové válce musela Velká Británie revidovat své pozice v oblasti Blízkého východu. Vznik nezávislého Izraele v roce 1948 spojený s porážkou arabských vojsk při pokusu o jeho zničení vedl k vzestupu arabského nacionalismu, což byl do té doby jev v oblasti téměř neznámý. Nová generace egyptských politiků, podstatně radikálnější než jejich předchůdci, začala hledět na britskou přítomnost ve své zemi s nelibostí. Nezaměstnanost, inflace a ekonomická nestabilita jen přiživovaly čím dál tím radikálnější postoje.

Pád krále

Napětí eskalovalo v říjnu 1951, kdy Káhira vypověděla anglo-egyptskou smlouvu z roku 1936, která garantovala Britům pronájem Suezského průplavu na dalších 20 let. Britové odmítli stáhnout své síly ze Suezu, což vedlo k sérii protibritských násilností s mrtvými na obou stranách.

Situace vyvrcholila 23. července 1952, kdy byl vojenským pučem svržen král Farúk I. a moci se ujalo Hnutí svobodných důstojníků, v jehož čele stál generálmajor Muhammad Nadžíb a plukovník Gamál Abdul Násir. Ačkoli pronájem průplavu se před novými egyptskými vládci podařilo uhájit, a dokonce prodloužit, britská vojska se musela stáhnout a 13. června 1956 opustil Egypt poslední anglický voják.

Zájmy mocností

Politické změny v Egyptě se snažily využít především Spojené státy americké, které se prezentovaly jako tradiční protikoloniální mocnost a měly zájem vytvořit na Blízkém východě účinnou hráz proti komunismu. Čtyřiatřicetiletý Násir se zpočátku jevil jako vhodná osoba pro jejich záměry. Američané však nepochopili, že sjednocující myšlenkou panarabského nacionalismu je odpor proti novému židovskému státu, a prodej svých zbraní podmiňovali závazkem, že v žádném případě nebudou použity proti Izraeli, s kterým Egypt formálně zůstával od roku 1948 ve válečném stavu.

Násir sice nebyl orientován vyloženě protižidovsky, ale pokud usiloval o roli arabského vůdce, nemohl z prestižních důvodů americké podmínky přijmout. Začal proto hledat zdroje vojenského vybavení v SSSR. První diplomatické styky byly navázány v roce 1954 a následující rok již prostřednictvím Československa mířily do Egypta první dodávky sovětských zbraní.

Když se dva perou...

Chruščov se k tomu rozhodl při vědomí, že Násir sice není komunista, ale při správném vedení by mohl Západu způsobit velké škody. Nejvíce skeptická vůči egyptskému prezidentovi byla Francie, která již dva roky válčila v Alžírsku s nacionalistickou frakcí FNL.

Pokračování: Zbytečně dokonalý výsadek: Anglo-francouzská operace Mušketýr 1956 (2)

Nejen že egyptské lodě dodávaly zbraně rebelům, ale Násir využíval svůj řečnický um na Rádiu Káhira k jejich podpoře a otevřeně zaujímal radikálně protifrancouzské postoje. Francouzský premiér Guy Mollet na oplátku přirovnal jeho knihu Filozofie revoluce k Hitlerovu Mein Kampfu. Ze situace nakonec těžil Izrael, kterému se pro očekávanou izraelsko-arabskou válku podařilo ve Francii zajistit potřebné zbraně.