Zastaralá vojenská technika během druhé světové války (6): Japonské katany
Druhoválečné armády během šesti let konfliktu představily širokou škálu moderních technologií. Prakticky všechny zúčastněné strany ale z nejrůznějších důvodů ve svém inventáři držely i velmi zastaralé zbraně, ať už šlo o letouny, pěchotní pušky či dokonce meče. I ty ale někdy dokázaly překvapit
Meče tvořily výzbroj válečníků po tisíciletí a nic na tom nezměnil ani nástup palných zbraní. Ještě v roce 1914 tak například britští kavaleristé dostali pokyn, aby si vzhledem k začátku války naostřili své jezdecké šavle. V moderním konfliktu ale pro meče nebylo místo a v době vypuknutí druhé světové války sloužily tyto zbraně prakticky výhradně k ceremoniálním účelům a jako součást přehlídkových uniforem.
Sériové meče
Jedinou výjimku představovala armáda císařského Japonska. V zemi vycházejícího slunce od roku 1875 tvořil meč povinnou součást uniformy každého důstojníka a poddůstojníka. To vytvářelo vysoké nároky na výrobní kapacity, rozjela se proto sériová výroba takzvaných guntó – standardizovaných vojenských mečů.
Původní guntó se více podobaly evropským důstojnickým mečům, pozdější šin-guntó se ale vrátily k tradičnímu tvaru samurajské čepele. Do roku 1938 vznikly celkem tři verze označené jako Typ 94, Typ 95 a Typ 98. Ty se mezi sebou lišily především materiálem, barvou a zdobením pochvy, stylem jílce, případně metodou výroby čepele.
Čepel proti dešti střel
Ne vždy se ale důstojníci s guntó spokojili a mnozí sáhli po starobylých rodinných mečích, které se dědily z generace na generaci. Válka v Pacifiku nicméně nabízela jen málo příležitostí vhodných pro boj mečem. Pokud se tak přece jen stalo, šlo zpravidla o nezvyklou situaci či zoufalý útok.
TIP: Odkaz dávných samurajů: Japonské speciální jednotky CRF
Během bojů u Meiktily v roce 1942 je například zdokumentován případ, kdy japonský důstojník vylezl na britský tank a svou čepelí dokázal usmrtit velitele i střelce, než jej zastřelil nabíječ. Důstojníci s tasenými meči rovněž často běželi v čele slavných sebevražedných banzai útoků. Dlouhá čepel ale měla i nezanedbatelnou symbolickou roli – mnoho poražených japonských velitelů věnovalo svůj meč protivníkovi jako důkaz své kapitulace.
